Myšlenky jsou možná rychlejší než samotná realizace, řekl s úsměvem na rtech Ladislav Svozil
Kdo chodil na hokej v Porubě v polovině devadesátých let minulého století, tak ten si jistě pamatuje Tomáše Vašíčka, skvělého brankáře, který přiváděl, svými zákroky, soupeřovy útočníky k zoufalství. Po dlouhé době se vrátil na porubský led. „Není to jen návrat na porubský led, ale také návrat na led, protože když jsem skončil před pěti lety v Novém Jičíně, tak jsem od té doby nebyl na ledě. Návrat po pěti letech a shodou okolností na porubský led, kde jsem strávil dá se říct, když ne nejlepší, tak nejšťastnější roky hokejové kariéry,“ říká bývalý porubský gólman o účinkování ve žlutomodrém dresu. V exhibičním utkání „starých gard“ nastoupil v dresu Vítkovic. „Hrál jsem proti svým, přeci jenom v Porubě jsem byl v závěrečné fázi kariéry, takže jsem čekal, že budu chytat za Porubu, ale nakonec jsem chytal za Vítkovice, což je můj mateřský klub. Bylo mi celkem jedno, kde budu chytat, pro mě bylo důležité, ať to po těch pěti letech stojí za to,“ vyjádřil obavu z návratu po delší odmlce na led. Své umění předvedl Tomáš Vašíček i v utkání, jelikož za svá záda nepropustil jediný kotouč. „ Jsem určitě rád, že mi to vyšlo, protože jsem nevěděl, co mě čeká, byla to loterie.Musím říct, že to bylo pohodě. Měl jsem z toho trochu obavy, čekal jsem, že to bude horší.“ Porubský fanoušek si při vyslovení jména Tomáš Vašíček nemůže nevzpomenout na odchod z Poruby do celku jednoho z největších rivalů Poruby, do Nového Jičína. „Nebylo to samo od sebe, byly to ekonomické problémy v Porubě. Jinak bych neměl sebemenší důvod odcházet do Nového Jičína,“ vysvětlil příčiny odchodu z porubského týmu.
Jaroslav Vlk získal s Vítkovicemi zatím poslední titul. Na porubském ledě jej však můžeme vídat skoro každý den, jeho náplní práce v Sareze Ostrava je připravit hráče osmé a deváté třídy pro ostravský dorost, ovšem k zápasům jakým byl sobotní zápas „starých gard“ nenastupuje určitě příliš často. „Ze začátku to bylo výborné, měl jsem, po třech trénincích, které jsme se spoluhráči měli, natrénováno. Druhá třetina byla kritická, tam jsem si myslel, že vypustím duši, v ní to bylo dost kruté. V třetí třetině jsem jedno střídání vynechal, pak jsem se vrátil na led a hrálo se mi celkem dobře. Jsem spokojený, bylo to prima,“ vyjádřil po utkání spokojenost. Na utkání bývalých hráčů Vítkovic a Sarezy přišla velmi slušná návštěva. Na první ligu mužů si občas najde cestu do ochozů méně diváku. „Byl to pěkný pocit, lidí se sešlo celkem dost. Řekl bych, že jich bylo možná více než chodí na muže. Lidi fandili, byl to příjemný pocit a velmi mě to potěšilo,“ neskrýval radost z divácké návštěvy. V týmu se setkal s bývalým spoluhráčem Ladislavem Svozilem, čímž se obnovila spolupráce let minulých. „Hrál jsem s Láďou Svozilem, chvilkami, když jsem měl dost sil bruslit. Bylo příjemné si s ním zahrát. Můžeme spolu hrát poslepu, chybělo nám dnes bruslení, rychlejší pohyb (smích). Je škoda, že tu nebyl Míra Fryčer, ale asi má hodně práce kolem vítkovického hokeje, takže asi neměl čas.“
K bývalým osobnostem Vítkovic na ledě patří také Ladislav Svozil, který byl součástí týmu, který v sezóně 1980 / 1981 vybojoval mistrovský titul. Dnes si zahrál hokej na jiné úrovni, pro zábavu. Bylo tomu opravdu tak? „Hrálo by se nám dobře, kdyby nám to bruslilo, protože pohyb nám již bohužel chybí. V hlavách a rukách to pořád ještě máme, ale tělu již moc neporučíme. Myšlenky jsou možná rychlejší než samotná realizace. Nejkrásnější bylo potkat se starými kamarády, povykládat si. Přál bych si, ať to trvá co nejdéle, že se takhle sejdeme a trochu si zasportujeme.“ Na utkání, které se konalo v rámci oslav šedesátého výročí organizovaného hokeje v Porubě, přišla spousta lidí, což je pro bývalé hvězdy jistě příjemný pocit. „Když přijde tolik diváků, tak jde vidět, že se na nás pořád vzpomíná, protože je to již pěkná řádka let , co jsme hráli hokej. Někteří byli mladší, já jsem bohužel patřil mezi pět nejstarších v týmu, což moc příznivé není, ale čas se zastavit nedá. Jsme mladí duchem a doufám, že to tak bude pokračovat, a že se mnohokrát potkáme na takovém zápase,“ přál si Ladislav Svozil, aby se s bývalými spoluhráči mohl potkávat co nejdéle. Sareza slavila šedesát let a každému oslavenci se sluší popřát. „Porubě bych popřál, ať hraje ještě lépe než hraje, ať vychovává mladé hokejisty, ať hokej v Porubě žije, proto se sport dělá, aby měli mladí kluci zábavu, hokej chlapů k tomu patří, protože to je vyvrcholení. Přeji Porubě mnoho úspěchů. Sám jsem se podílel na postupu do druhé národní, takže trošičku srdíčka tady taky mám,“ přiblížil na závěr bývalý útočník své pouto k porubskému hokeji.
Utkání bylo pro Petra Tejkla jistě velmi zajímavé. Ve Vítkovicích odehrál řadu let. Sareze pomáhal ve druhé lize v sezóně 2003/2004, kdy porubský klub vybojoval první ligu. „ Pro mě to bylo dost zvláštní, protože jsem hrál jak za Vítkovice tak za Sarezu. Bylo to příjemné vrátit se o pár let zpátky a vidět se s bývalými spoluhráči. Já do hokeje momentálně vůbec nedělám, takže to pro mě bylo vzácné. Mi se hrálo hrozně, protože jsem na tom tři roky nestál, ale myslím si, že se diváci, kterých přišlo hodně, pobavili a to je hlavní.“ Novodobý porubský fanoušek jistě vzpomíná na jednu nejúspěšnějších sezón v historii klubu, sezónu postupovou. „Byla to moje poslední sezóna, postoupili jsme do první ligy, takže byla úspěšná. Na Sarezu mám jen ty nejlepší vzpomínky.“ Vysoká návštěva jistě udělá radost každému bývalému hráči. „Tolik lidí nechodilo ani na druhou ligu, snad až v závěru, kdy se posupovalo.Vždy je příjemné, když přijdou lidé, a když jdou slyšet, tak se hraje lépe,“ uzavřel Petr Tejkl povídání konstatováním, co žene hráče dopředu.
V den utkání mužů Sarezy proti Mladé Boleslavi nastoupil ostravský lodivod Petr Fabián k utkání „starých gard“ a měl v něm několik příležitostí ke vstřelení branky. „Abych pravdu řekl, já jsem si zápas moc neužil, protože jsem měl hlavu na osmnácté hodině, kdy začínal prvoligový zápas. Přemýšlel jsem zda se hráči rozcvičují.“ V rozhodujících nájezdech se trenér Sarezy rozjel na porubského gólmana, ale nájezd neproměnil. „Vždycky říkám, že nájezd je o štěstí a o tom co udělá gólman. Porubského gólmana znám mnoho let, je to můj dlouholetý kamarád, takže jsme se trochu hecovali. Nájezd jsem nedal. Dělal jsem si po něm srandu, že jsem snad ani nemohl, protože bych nedostal výplatu,“ nastínil důvod, proč neproměnil trestné střílení. Petr Fabián strávil ve Vítkovicích také spoustu let. Sareze pomáhal postoupit do první ligy a nyní ji také vede jako hlavní trenér. Nakonec nastoupil v dresu Vítkovic. „Nebylo nad čím uvažovat, ve Vítkovicích jsem strávil snad deset let. Do Sarezy jsem šel až ve svých snad devětatřiceti letech. Přišel jsem pomoci týmu k postupu do první ligy. Myslím si, že to pochopili i diváci.“ Většinu zúčastněných vysoká návštěva překvapila. „Diváci byli srozuměni přes média s jmény hráčů, kteří tady nastoupí, takže se jim nedivím, že přišli. Asi již nebudou mít možnost vidět hrát taková jména jako Plánovský, Svozil, Kotala, Holaň, Ryšánek, Smeták či mě na ledě. Takových šancí již mnoho nebude,“ snažil se Petr Fabián nalézt důvod vysoké návštěvy na prestižním utkání „starých gard“.
