Kluci pořád ještě něco umí, pochválil své svěřence trenér Oldřich Lipnický
Utkání starých gard je vždy příležitostí potkat se s bývalými spoluhráči opět na ledě. Mezi hráče v dresu domácí Sarezy patřil obránce Jan Gulaši. „Utkání bylo příjemné, hlavně z toho důvodu, že zde bylo hodně známých lidí a konečně jsme se setkali po nějaké době, takže si myslím, že to mělo nějaký účel.“ V kabině bylo slyšet jak spoluhráče popichuje tím, že nasbíral dva kanadské body za gól a asistenci. Vsítil první branku Poruby, která spustila brankovou lavinu do vítkovické sítě.„ Gól bych popsal tak, že jsem chytil na modré přihrávku a vystřelil jsem bez meškání a spadlo to tam,“ popsal bývalý obránce svou parádní trefu. Porubský hokej oslavil šedesát let, oslavenci se většinou také něco přeje. „Odehrál jsem v Porubě nějaký pátek, takže si myslím, že jsem s Porubou trochu spjatý a přál bych jí, aby pokračovala tak, jak pokračuje doteď. Vše záleží, myslím si, na mládeži a ta si myslím, že je v Sareze dobrá.“ Syn Jana Gulašiho Michal dokazuje známe rčení, že jablko nepadá daleko od stromu. Ve Vítkovicích nastupuje na postu obránce pravidelně. „Syn je syn. Já si myslím, že co chce on, to je v jeho hlavě a on to má srovnané. Jsem rád za to, kde je a neměnil bych by to.“ Každý hráč má utkání, na které rád vzpomíná. „U mě to asi bylo první utkání v Sareze, kdy jsem po dlouhé době tady nastoupil do II. ligy a dal jsem gól, mám tušení, že proti Blansku, kde tady bylo plno lidí a tleskali, křičeli moje jméno, takže jsem z toho byl trošku dojatý. To bylo takové příjemné,“ zakončil porubský bek povídání o hokeji.
V zápase se na střídačku postavil Oldřich Lipnický a dokázal svůj tým vyburcovat k remíze s Vítkovicemi. „Kluci se kousli, bylo to ze začátku takové tuhé, ale poté se rozehráli a myslím si, že zahráli pěkné utkání, diváci se pobavili, kluci se pobavili a je vidět, že ti kluci pořád ještě něco umí,“ dodal na adresu svých oveček. Zápas byl hrál pro pobavení všech přítomných, ale hráči jej určitě brali i trochu prestižně, na lavičce musel jako trenér místy, z recese, zvýšit hlas. „Vnímal jsem to jako každý trenér, že tomu trošičku propadnete, trošičku ze srandy, z recese. Bod s Vítkovicemi, to se nepodaří každému.“ V Porubě strávil řadu let, takže jaký byl návrat na trenérskou lavici v Porubě. „ Je to hodně emotivní, protože tady jsem prožil pěkná léta, odrazil jsem od juniorky, kdy junioři poté postoupili do I. ligy, s muži jsem vybojoval II. ligu, takže člověk odcházel se slzou v oku.“ Oslavencem byl porubský hokej, také Oldřich Lipnický se přidal k řadě gratulantů. „Aby to dotáhli aspoň do té stovky. Aby se zde rodili dobří hokejisté, jak se tady vždy rodili – třeba Martin Prusek, Jiří Hašek, Filip Konštacký a další, další, kteří dnes hrají extraligu, reprezentují nás a když se chodím podívat na naše kluky na Sarezu, tak taky mám radost, protože hrají i mí odchovanci, takže hodně štěstí, hlavně to zdraví,“ zakončil přání tím nejdůležitějším pro hráče, a to je zdraví.
V dresu Sarezy se po delší době představil Marek Kubín, vysoký útočník, který přes svůj mladý věk již hokej nehraje. „Hrálo se špatně, nebyl kyslík. Chybí fyzička.“ Marek byl určitě nejmladší účastník zapasu starých gard, za což si jej spoluhráči určitě dobírali. „Jsem bažant, takže nějaké povinnosti být musí. Za starou gardu budu hrát nejméně dvacet let (smích).“ Staré gardy sehráli své utkání v rámci oslav výročí porubského hokeje. „Šedesát let porubského hokeje, to je významná událost. Vítkovické a porubské osobnosti přitáhli dost diváků, byla to povedená akce.“ Bývalý útočník sehrál zápas, netradičně, na postu obránce. „Nebyli lidi, tak mě postavili do obrany, tam se moc nebruslí. Další nevýhoda mládí (smích),“ shrnul porubský útočník příčiny přesunu na netradiční post.
K hvězdám v dresu Poruby patřil Tomáš Koběrský, jako útočník sbíral mnoho bodů. „Akce se vydařila. Myslím si, že to bylo krásné pro diváky i pro samotné hráče, kteří zde nějaký ten pátek hráli. Kluci pamatují hodně.“ Jako hráči Poruby se mu jistě ani nesnilo, že někdy uhraje s Vítkovicemi bod, byť to bylo v utkání exhibičním. „Vítkovice měli vždycky navrch a bylo vidět, že mají přehled. Měli více ze hry, pěkně si nahrávali. Byli o něco lepší.“ Pro Tomáše Koběrského to byl první zápas v dresu Sarezy, ale fanoušci očekávali, že tým nastoupí v jiných dresech. „Čekali jsme, že nastoupíme v dresech HK Poruba, které byly o něco menší, asi je dělali na mladého Donalda (pozn. redakce: Libora Tichého), byly fakt malinké. Nostalgie tam byla, chtěli jsme hrát v dresech Poruby, ale nakonec bylo vše jinak a nastoupili jsme v dresech Sarezy.“ V Sobotu se slavilo a ke každé oslavě patří oslavenec a zástup gratulantů. „Porubskému hokeji přeji ať se zde hraje dobrý hokej. Poruba asi nikdy nebude v extralize, takže ať válčí co nejlépe na prvoligovém poli, ať se zde vychovává co nejvíce mladých talentů. Přál bych si, aby na Sarezu chodilo více lidí.“
