Kádr bude převážně ostravský, sází na patriotskou notu Pavel Hinner
Porubští hráči jsou již v plném proudu příprav na nadcházející sezonu, přesto se nelze nezeptat na tu nedávno skončenou. Jak ji s odstupem času hodnotíte?
Cíle byly samozřejmě někde jinde, než ukázala realita. Chtěli jsme hrát na špici; můžete chtít hrát na špici a uspět v následné baráži, jenže se stále jedná o cíle. Můžete poskládat silný mančaft, ale hraje se na ledě, a když se nevytvoří parta, tým netáhne za jeden provaz a moc se třeba nechce, nelze cíl naplnit.
Já tvrdím jednu věc, měli jsme jeden z nejlepších mančaftů, který tady kdy byl, co se týče jmen hráčů. Nakonec to bylo o chemii v kabině, která asi úplně nefungovala. Trošku nám utekl začátek a pak už se to samozřejmě těžko dohání. Sezona byla nesmírně vyrovnaná a do poslední chvíle bylo namočeno šest, sedm týmů do bojů o playoff. Nakonec nám na šesté místo, zaručující přímý postup do playoff scházelo snad jen pět bodů. Jenže jsme nezvládli některé zápasy doma, s Třebíčí, díky rozhodčím v Ústí,… Mohli jsme být šestí a zase by se na sezonu dívali všichni jinak. A samozřejmě playoff je už pak jiná soutěž a může dopadnout jakkoliv.
Tým tu kvalitu a sílu měl, na druhou stranu nás v závěru postihla marodka. Dohrávali jsme na tři obránce, obrana se doplňovala útočníky, a když skončila marodka, přišla viróza. Je otázkou, co by bylo, když jsme odehráli poslední zápas v minimu, jak by takové playoff vlastně vypadalo. Nemůžeme nakonec brát sezonu za neúspěšnou, i s ohledem na počet sestupujících a na to, jak málo nám k vyřazovacím bojům chybělo.
Nakonec bylo dvanácté místo, ale vzhledem ke všem problémům a vzhledem k situaci, do které jsme se dostali, tak mohu v závěru říci Díky za to, že jsme nemuseli hrát do konce dubna, tak jako Šumperk.
Jaké ponaučení minulý ročník přinesl a co přinese ten následující?
Jak jsem předeslal, z loňského týmu odešlo patnáct hráčů, ale pozor, není to o tom, že bychom patnáct hráčů vyhodili. Hned o osm hráčů se projevil zájem do extraligy ať již u nás, v Německu či na Slovensku, což jen dokazuje, že i přes dvanácté místo kvalita hráčů byla. Jenom ta sezona nedopadla dle představ… Nejsem typ člověka, který by bránil někomu hrát extraligu, či se o ni pokusil aspoň poprat. Žádný průvan se tedy nekonal, ale teď se skládá znovu tým.
Myslím, že přivedeme zajímavá jména, že budeme mít kvalitu, budeme silní a chceme hrát na špici. Deset let jsme hráli každým rokem lepší a lepší hokej, posouvali jsme se, a jednou to prostě musí přijít, že musí člověk spadnout trochu dolů, aby mohl zase stoupat.
Takže já tuto sezonu, která byla náročná po všech stránkách, beru jako odrazový můstek pro tu další.
Jak je vůbec těžké obstát v konkurenci farem, tedy týmů, kde mají v nějaké podobě zajištěn přísun hráčů? Jít vlastní cestou musí být pro všechny celky, jakými je i Vsetín, Jihlava, Šumperk, přeci jen náročné.
Pro týmy, které jdou vlastní cestou, které mají vlastní hráče, nebo se snaží poskládat vlastní tým, je situace opravdu náročná, zvláště v konkurenci celků s pravidelnou dodávkou hráčů. Navíc když vám vyskočí nějaký junior, který má ambice, je šikovný, vezme vám ho extraliga. My ty hráče těžko udržíme, na druhou stranu tím, že nejsme ničí farma (a nikdo se k nám nechodí vyhrávat), je pak skladba týmu ekonomicky náročnější a složitější.
Takže jaká je tedy schůdná cesta? A hlavně taková, aby dle vás fungovala?
Letos se snažíme přitáhnout mnohem více buď odchovanců, nebo hráčů z regionu – Ostravanů, aby měli vazbu k městu. Navíc do letní přípravy nastoupí řada mladých juniorů, kteří půjdou s týmem na led, aby si atmosféru okusili. A jestli budou mít výkonnost, šanci mohou dostat, a pokud ne, mohou se vyhrávat například ve spřátelené Kopřivnici. Takový Maxim Vehovský je velice talentovaný, navíc reprezentant, a nejen on. Pokud budou chlapci na sobě poctivě pracovat, mají před sebou budoucnost a rád bych takovým letos dal větší příležitost v A-týmu. Vrátím-li se k Maxovi, bude vůbec první sezonu v juniorce, má dobře našlápnuto, určitě dostane příležitost ukázat se v přípravném utkání. Nicméně v každém případě mu bude umožněno se hokejově dále rozvíjet.
Minulou odpověď jste začal tím, že chcete více hrát na regionální notu, jak tomu může porubský fanoušek rozumět? Je snahou po minulém roce přitáhnout lidi zpět na Porubu, nebo/a zároveň mít v týmu srdcaře?
Je obrovská škoda, že předminulou sezonu jsme hráli dobře, vedli jsme ligu více než dvě třetiny soutěže, jenže lidé na zimák nemohli. A když se konečně trochu otevřely zimáky, tak se nám bohužel nedařilo a srazilo nám to návštěvnost dolů. Ale tak to je, lidi přilákáme jen dobrými výkony, jen tak zaplníte tribunu.
A když v týmu budou převažovat Ostravané, bavíme se o šedesáti až sedmdesáti procentech týmu, věřím, že budou mít hráči větší zodpovědnost k sobě, k týmu. Vždyť se po městě dennodenně pohybují, jsou na očích, nebude jim lhostejné, jak tým funguje. Navíc myslím, že mohou vytvořit dobrou partu a společně pak půjdou za stejným cílem. Každý hráč by se měl vždy snažit dosáhnout úspěchu.
Jaký má tedy Poruba cíl pro další ročník?
Doufám, že se tým neskládá pro to, abychom hráli někde ve středu tabulky nebo dokonce v její spodní polovině. Tým se skládá tak, abychom plnili ambice, a ty jsou stejné – hrát co nejlepší hokej a hrát na špici. Letos budeme opět chtít dojít co nejdále. Jen nechci, jako loni, říkat, že se jde na postup. Abyste vyhráli ligu nebo postoupili, musí se sejít spousta věcí. Někdo si myslí, že když se do klubu dá tři sta milionů, že bude automaticky úspěšný, ale to není pravda. Musíte mít štěstí na hráče, na zdravé hráče, tým si musí sednout jak mezi sebou, tak mezi trenéry. Pak musíte mít štěstíčko i v zápasech, kdy vám sem tam padne i šťastný gól. Je to chemie, která se musí poskládat.
Letos jsme obměnili realizační tým, A-tým vede trojice Režnar, Suchánek a Potěšil. Kondičního trenéra a obránce má na starosti Michal Barinka, svou práci dělá coby bývalý hráč výborně. Novým trenérem brankářů bude Dušan Šafránek.
Když se přesuneme k mládeži – junioři zachránili Ligu juniorů a moc jim nechybělo k playoff, dorost se udržel v Extralize dorostu a mládež zažívala úspěšný rok…
Celý poslední ročník byl náročný, pro všechny kategorie. V mužích padalo hned až pět týmů, v juniorce taky pět a v extralize dorostu dokonce šest. Byla to těžká sezona a my ji zvládli!
Co se týká mládežnického hokeje, tak to byla jedna z nejúspěšnějších sezon. Zachránili jsme v těžké konkurenci juniorku, které chyběl kousíček, aby se dostala dál do playoff, na druhou stranu zaplaťpánbůh, že zvládla playdown.
Situace v dorostu byla mnohem složitější, ale nakonec to kluci taky parádně zvládli a zachránili extraligu pro další roky. Myslím si, že je na čem stavět a že máme talentované hráče.
Mládež zažila obecně úspěšný rok, nikdy se nestalo, aby se všechny kategorie probojovaly do finálových skupin, pátou třídou počínaje, devátou konče. Vždy se v minulosti objevila jedna třída, někdy dvě, ale letos všechny.
To vše jen svědčí o tom, že se práce v Porubě dělá dobře a je to vidět. Odráží se to i v zájmu hrát za Porubu, máme spoustu dětí. Jen v takové přípravce je snad osmdesát dětí, kategorie se nám plní, děti se hlásí.
A přesto se v této ekonomicky nelehké době musí myslet na úpravy soutěží v následujícím ročníku, které právě u mládeže asi přinesou nemalé vrásky na čele…
Je to přirozený vývoj mládeže, aby se dostavily úspěchy mládežnického hokeje, snižují se počty celků, čímž se zkvalitňují. Nejvyšší soutěže mládeže zůstávají hlavně u extraligových celků, nebo u Akademií. Navíc se volá i po extralize žákovských soutěží. Zda je to správná cesta, toť otázka. Tak či tak, bude ekonomicky náročná.
Už tak pracujeme v mládeži s rozpočtem okolo deseti milionů korun a naplnit jej není vůbec jednoduché. Loni jsme dostali na mládež v různých dotacích a od jiných municipalit okolo šesti milionu, doplňovali jsme ze svého částkou dvěma a půl miliony, případně z darů a příspěvků rodičů. Letos nám dotaci snížili o další tři miliony a to už je obrovský problém.
Zvláště za předpokladu, že by se měla Liga juniorů hrát celorepublikově, kdy jezdíme do Chomutova, na Kladno či do Budějovic, na Slavii či do Salzburgu, tedy na dvoudenní výlety s ubytováním a stravou. Do toho se zvedla energetická náročnost (máme spočítáno ve výši asi půl milionu korun), čili pokud jsme se loni bavili o částce deseti milionů, letos počítejme další dva navíc, a snížené dotace. Ufinancovat bude nesmírně těžký úkol.
A zvedá se cena nejen energií, ale i dalších komodit, plánuje se rozdělení žákovských soutěží tak, že by každá hrála samostatně. Pro spoustu klubů bude toto opravdu složité.
