Michal Franek míří do Moldavska. Chci poznat něco nového, říká k exotické štaci

Michal Franek míří do Moldavska. Chci poznat něco nového, říká k exotické štaci

Adam Bagar, 04.06.2013
Dvacetiletý obránce Michal Franek se před časem rozhodl k poměrně razantnímu kroku a podepsal roční smlouvu s moldavským klubem Platina Kišiněv. Klub hrající nižší ruskou soutěž MHL si porubského odchovance všiml na jednom z turnajů v ruském Orenburgu. Franka tak v následujících měsících čeká zcela odlišný život, každopádně to pro něj bude cenná životní zkušenost, ať už dopadne jakkoliv. "Chci poznat něco nového – nové lidi, nové trenéry, jinou mentalitu," vysvětluje mladý bek důvody svého nečekaného odchodu. Nyní se v Ostravě připravuje na novou sezonu, ale už 29. června jej čeká odlet do moldavské metropole.

Jak se vlastně udál váš netradiční přesun do Moldavska?
Můj kamarád Jirka Klimíček, který hrál vloni MHL v Karlových Varech, mi řekl, že existují turnaje, na kterých se hráči z různých zemí mohou ukázat. Dal mi kontakt na jednoho člověka, který to zařizuje, a tak jsem se s ním spojil. Řekl mi nějaké podrobnosti a neviděl problém v tom, abych se zúčastnil. Turnaj se konal v ruském Orenburgu, šlo o týdenní akci. Odehrál jsem celkem šest utkání a dostal nabídku od klubu hrajícího nižší MHL.

Jaká máte od toho očekávání?
Očekávám od toho, že už to bude mít vyšší úroveň a že mi to pomůže v mé kariéře dostat se dále.

Není to poněkud velký risk a krok do neznámého prostředí?
Určitě to je risk, ale nejedu tam jako jediný Čech. Bude tam i kluk z Karlových Varů a ze Slovenska, takže nemám strach a moc se těším na spolupráci.

Máte vůbec nějaké informace o svém novém působišti?
Agent mi říkal, že MHL B je na úrovni české juniorské extraligy. V místě, kde budu působit, se tým vytváří od úplných základů, od trenérů až po hráče. Majitel klubu chce jít do play-off. Hala je sice menší, ale hotel je nový a má luxusní pokoje, kde se bude bydlet po dvou.

Jakým způsobem probíhá vaše příprava na novou sezonu?
Ráno cvičím sám nebo s mým dědou Ladislavem Podgorným. Tomu bych chtěl moc poděkovat, bez něj bych nic nedokázal a za vše vděčím právě mu. Odpoledne pak trénuji v Porubě s juniorkou. O víkendech navíc chodím s Jirkou Klimíčkem do Performance Rise, kde jsou tréninky potřebné pro hokejisty.

Proč jste se vlastně rozhodl pro takto razantní změnu?
Chci poznat něco nového, nové lidi, nové trenéry a jinou mentalitu. Nevím, jak to říct, ale v Porubě jsem se jen tak jakoby plácal a neměl jsem motivaci. Prostě se mi tady moc nelíbilo, ale nechci to nikomu dávat za vinu. Vím o sobě, že jsem problémový hráč. Každopádně bych chtěl poděkovat trenérům Podgornému, Rambouskovi a Trojanovi, ti mi nejvíce dali, takže je na místě jim poděkovat a popřát hodně týmových a trenérských úspěchů.

Jaké jsou vaše plány do budoucna?
Chci na sobě tvrdě pracovat, musím hodně trénovat a zlepšovat se. Další sezonu bych už rád hrál někde v áčku, ideální by bylo prosadit se do ruské VHL.

Čeká vás takový ten život ve stylu hotel – zimák – letiště – hotel – zimák – letiště. Jak se na to těšíte?
To byl vždycky můj sen. Říkám tomu hokejový život a na ten se moc těším.