Nečekali jsme, že to dokážeme, tvrdí Michal Holuša

Nečekali jsme, že to dokážeme, tvrdí Michal Holuša

Lukáš Bajgar, 17.04.2006
V týdnu od 10. – 14. dubna 2006 probíhalo v Praze již třetí Akademické mistrovství v ledním hokeji, které neslo podtitul Memoriál Jana Eysselta. Ostravu reprezentovaly hned dva týmy – Ostravská univerzita a Vysoká škola Báňská – Technická univerzita Ostrava, která se stala konečným vítězem a získala cenné zlato. Za celek VŠB nastoupil také hráč Sarezy Ostrava Michal Holuša, jenž se zúčastnil prozatím všech tří turnajů a který napomáhal vrátit prvenství, po loňském pražském triumfu, zpět na Moravu. Za tentýž tým nastoupil například i vítkovický Jan Dresler, který patřil k největším hvezdám turnaje a to nejen proto, že byl jediným zástupcem extraligy. Tým vedl PaedDr. Zdeněk Brázdil, jenž při vší smůle první den ztratil drahý fotoaparát a snad i proto se hráči více snažili, aby tuto ztrátu alespoň nějakým způsobem kompenzovali.

Někteří lidé si mohou pomyslet, že zisk titulu na Akademickém mistrovství nemůže mít pro hráče patřičnou hodnotu, ale opak je pravdou a centr ostravské Sarezy tyto úvahy rázně odmítá. „Pro mě má prvenství dost vysokou váhu. Někdo si představí, že tam hrají nějaké vysoké školy a že tam jsou nějací s prominutím šlapáci. Byl jsem na všech třech ročnících: poprvé jsme získali stříbro a z něj jsme měli velkou radost. A letos zlato a radost mám obrovskou. Hodně hokejistů chodí na vysokou školu, i když se to nezdá, ale z Prahy hraje hodně kluků druhou národní nebo i první ligu. Spoustu hráčů jsem poznal z Berouna nebo i z Kadaně. Má to pro mě velkou váhu,“ poukazuje Holuša na fakt kvalitního obsazení turnaje hráči. „A ještě když mají pravidla trošku přizpůsobené pro sebe, aby většinou vyhráli pražáci - prostě jim nadržují. A nám to z Ostravy nechtěli určitě dát tak lehce a už vůbec ne zadarmo. Myslím si, že z vítězství nemám radost jen já, ale i celé vedení Báňské. Víceméně jsme jeli do Prahy s takovým cílem, protože máme celkem dobrý mančaft, ale že jsme to nakonec dokázali, jsme nečekali.“

V týmu se ostravský štírek setkal s několika ne jen současnými spoluhráči ze Sarezy – Janečkou, který ve finále rozhodl proměněným samostatným nájezdem o nejtěsnějším vítězství 1:0 nad Brnem, gólmanem Bluchou, Štorkem, Pfeilerem či Weissem, jenž je už v Opavě, ale hrával za dorost Ostravy. I když i v týmu Ostravské univerzity měla Sareza zastoupení například v osobě Jindřicha Kaněry. Jaké jsou podmínky pro účast hráče na turnaji a co většinou hokejisté studují? „Hráč musí mít hlavně index, může mít přerušené studium nebo může opakovat ročník, ale musí být studentem vysoké školy formou denního studia - dálkového ne. Snažíme se studovat sportovní obor, takže většinou na ekonomce sportovní management nebo něco podobného. Jsou samozřejmě výjimky, co studují obory na stavebce.“

„Neměli jsme přímo trenéra, ale pana profesora, který se stará o vše. Nechci se chválit, ale spíš jsme to trénovali s Honzou Dreslerem. Dal nám důvěru. Dá se říci, že nás kluci poslouchali ve všem, jestliže jsme měli nějaké připomínky nejen vůči systému. Spíš to nechali na nás, ať si to vedeme, jak uznáme za vhodné,“ poukazuje Michal Holuša na sen mnoha hráčů – vést tým dle svých představ. Byl na turnaji i hráč – nehokejista, čili student akademické půdy se zájmem o hokej? „Hrají tam kluci, kteří hráli extraligu juniorů nebo jiné soutěže a možná i za muže hrají II. národní, ale čistě kluci, kteří si chodí jen tak zahrát, to vůbec.“

„Ve skupině s některými týmy byly spíše srandamače, ale ty jsme vypustili a nechali jsme zahrát všechny, když už jsme jeli do Prahy, ale jak už se začalo hrát play off, tak bych řekl, že zápasy měly dobrou úroveň – úroveň II. národní a finále, které jsme hráli celou dobu 0:0, kde rozhodl jediný gól, nebo zápas s pražáky z Fakulty tělovýchovy a sportu, který jsme vyhráli 3:2, rozhodovala každá drobná chybička. Můžu říct, že play off byl hokej, kde o něco šlo,“ popisuje úroveň zápasů turnaje.

Oproti loňskému ročníku VŠB v základní skupině nesázela soupeřům tolik branek, připravili se soupeři lépe? „Ostatní vysoké školy postavily lepší mančafty. V základní části jsme taky někomu nasázeli hodně branek, ale jakmile přišlo čtvrtfinále, semifinále a finále, byly zápasy vyrovnané, rozhodoval jediný gól, maximálně dva.“

Dá se tedy říci, že vítěz VŠB byl letos nejlepší a Brno druhé? „To bych neřekl, ale kdo udělal méně chyb. A my jsme nedělali vesměs žádné, hráli jsme jednoduchý systém ze zabezpečené obrany a snažili jsme se vycházet do brejků a potrestat každou jejich chybičku. Rozhodovala každá maličkost. Hlavně ve finále. Masarykova Univerzita měla jednu velkou šanci - před prázdnou branku, ale brankář Šafránek to výborně vychytal. A pak se obrátilo štěstí k nám při trestných nájezdech. Neřekl bych, že jsme byli nejlepší, ale chtěli jsme vyhrát více než soupeř. Myslím si, že Brno, které hrálo třikrát a má, myslím, 3 medaile, má vyzrálý mančaft, spíše chlapy a totéž i pražská FTVS. Kdežto my jsme mladí kluci. Zpočátku jsme dělali chyb víc, ale v důležitých zápasech jsme se jich vyvarovali a to rozhodlo.“

„Odpočíval jsem už před turnajem. Ten mi dal hodně zabrat, protože jsem už na tom nebyl tak dobře fyzicky. Nevím, jestli už prvního nám začne letní příprava, takže teď se budu vesměs flákat, odpočívat, ať si volna užiji a potom znovu do toho naběhneme,“ poodkrývá Michal Holuša plány na nadcházející dny.

Výsledky turnaje na www.hokej.cz.

×
Dnes v 18:00 | Dor.
HC RT TORAX Poruba
AZ Heimstaden Havířov