V Porubě to myslí vážně, těší Výborného. Co zatím říká na posily?

V Porubě to myslí vážně, těší Výborného. Co zatím říká na posily?

Pavlína Vítková, 12.11.2020
Legendární trenér František Výborný sice v roce 2018 chtěl nadobro odejít do hokejového důchodu, přece jen se ale rozhodl k návratu. Aktuálně pomáhá prvoligové Porubě coby konzultant a mentor.

Jak aktuálně trávíte volný čas?
Snažím se být aktivní. Chybí mi hokej, takže čas, který bych mu rád věnoval, teď musím vyplnit nějak jinak. Dokud to umožňovalo počasí, pracoval jsem na zahradě. Taky jsem hodně jezdil na kole. No a s manželkou jsme chodili do lesa na houby. Navíc mám pět vnoučat, o zábavu tím pádem není nouze.

Máte teď volno, nebo se podílíte na přípravě porubského A-týmu?
Volno nemám, pracuju přes telefon. Jsem s týmem denně v kontaktu, ať už s Pavlem Hinnerem nebo s trenéry. Dál kontaktuju i hráče, hlavně kluky, kteří byli zranění. Řeším s nimi, jak jsou zrovna na tom. Prostě se snažím aktivně podílet. Třeba včera jsme si s generálním manažerem volali pětkrát. A někdy se dokonce scházíme i v Praze.

Co říkáte na práci trenérského týmu?
Samozřejmě teď kluci mají ztížené podmínky. Nejprve se snažili trénovat v malých skupinách, což bylo náročné. Bylo nutné vynášet ven vybavení, činky a podobně. Zaplaťpánbůh bylo aspoň dobré počasí. Pak se to zase muselo všechno uklízet… To ale k tomu samozřejmě patří. Určitě to pro trenéry není nic příjemného, navíc když nevidí konkrétní cíl. Nevědí, jak to všechno bude. No a potom kluci začali jezdit trénovat i do Polska. To jsme všichni kvitovali, bylo to pro tým jedině dobře. Jinak ale mají trenéři nastavenou určitou filozofii pro celou sezonu, a ta když se naruší, je to složité. Netušíme, jestli Chance liga začne za čtrnáct dní, za měsíc… Tím pádem je náročné udržet hráče aktivní. Trenéři je musí nutit, aby i nadále pracovali.

A co vedení klubu?
Poruba je takový rodinný klub, vedení není moc početné. V aktuální situaci je samozřejmě všechno složitější, kdekdo má problémy s penězi… Porubské vedení ale v tomto ohledu funguje s naprosto čistým štítem, to musím smeknout klobouk. Dodržují se všechny termíny plateb a nic se nezpožďuje. Jiné kluby jsou na tom hůř, nezvládají vše financovat, sponzoři odcházejí. O to větší díky patří lidem ve vedení porubského hokeje. Navíc když si člověk uvědomí, že před začátkem ligového ročníku se dost investovalo do nových hráčských posil, a to významné obnosy peněz... V Porubě jde ale vidět, že to se sezonou myslí vážně, že s týmem chtějí něco dokázat. I v takovýchto dobách převládá optimismus. Podle mě není dobré udržovat hráče v napětí. Kdyby se zhoršila nálada, začalo by to všechno upadat a šířit se jako rakovina. Naštěstí zatím přetrvává pozitivní naladění. Samozřejmě s malými výjimkami, každý má někdy špatný den.

Věříte, že se dá letošní ročník Chance ligy ještě dohrát?
Nechci být úplně prognostik… Samozřejmě jsem ale v kontaktu s lidmi ze svazu, takže vidím, jak to zrovna vypadá. Nálady a názory se mění, každé dva týdny to působí jinak. Chvilku to vypadá nadějně, epidemiologové začnou rozvolňovat… No a pak je to všechno naopak. Spíš si teď myslím, že pokud restart nepřijde rychle, některá mužstva už to nezvládnou a budou muset odejít. I tak by se ale mohlo dohrát v menším počtu, ve zkrácené formě. Otázkou je, kolik týmů o to ještě bude mít zájem.

A jaký máte názor na aktuální ligový formát? Před začátkem sezony se o něm dost diskutovalo…
Abych byl zcela upřímný, těch mančaftů je prostě moc. Ale na to, kolik se objevovalo názorů a kolik diskuzí se o tom vedlo, to podle mě dopadlo rozumně. Samozřejmě každý má na to jiný názor, nikdy se všichni neshodnou, ale to je v pořádku. Do budoucna by se ale asi mělo množství klubů omezit, aby se soutěž zkvalitnila.

Umíte si představit, že byste tento netradiční ročník musel absolvovat v roli hráče?
No určitě bych neskákal radostí. Každý hokejista chce hrát, nikoho nebaví jen trénovat. Kluci jsou zvyklí na zápasy, kdy na to můžou pořádně vlítnout, jsou na to psychicky nastavení… Proto je teď důležité, aby dostávali od trenérů nějaké impulsy a aby občas přišla nějaká změna. Stejně bych ale řekl, že náročnější to mají právě trenéři, protože musí kádr motivovat a inspirovat. Bez toho už by to asi nemělo smysl. No a v nejtěžší pozici jsou manažeři a majitelé, zkrátka lidé, kteří to všechno platí. To ale pochopitelně platí i pro ostatní sporty a oblasti. S ohledem na finance je proto lepší, když hokejista umí i něco jiného, může pak najít jiné uplatnění. Mladí kluci ale mnohdy myslí jen na hokej a těžko se jim vysvětluje, že by měli třeba studovat a dělat něco dalšího. Pak nic neumí a to může být problém.

Zmiňoval jste finanční stránku a nákup nových hráčů. Jak hodnotíte letošní posily?
Myslím si, že to, co se od nováčků očekávalo, minimálně naznačili. Přeci jen se toho tolik neodehrálo. Posil přišlo opravdu dost: Endál, Korkiakoski, Stloukal, Žovinec, Kozák, Muštukovs… A všichni zapadli dobře. Někteří z nich ale potřebují ještě nějaký čas, není to úplně ono. Někdo přišel bez kondice. Ale nechci jmenovat. Jako poslední dorazil Žolobov, na kterého jsme čekali tři měsíce. Každopádně očekávám, že to bude postupně ještě lepší. Může trvat, než se hráči v novém prostředí „zabydlí“. Na někoho měl vliv i koronavirus, byť v období před startem ligy. Je ale třeba dodat, že kdyby už to trvalo dlouho, je nutné na rovinu si říct, že s tím potřebujeme něco udělat. A kdyby se to nezlepšilo, museli bychom se rozloučit. Sport je zkrátka tvrdý, takhle to funguje.

Poruba stihla odehrát devět kol. Byl jste spokojený s výsledky?
Začátek byl určitě dobrý. Úvod bývá těžký a i papírově slabší soupeř může překvapit. Prvních pět zápasů ale vyšlo tak, jak jsme chtěli, získali jsme body. Nejvíc mě mrzí prohra ve Vrchlabí, za kterou jsem zpětně zkritizoval jak hráče, tak trenéry. Od první chvíle šlo vidět, že byl náš přístup laxní. A to já nemám rád. Cítíte to na pohybu, na koncentraci… Pak najednou prohráváte a už s tím nic neuděláte. No a něco podobného přišlo i v Přerově, tam náš výkon taky nebyl dobrý. Určitým vyústěním bylo následně utkání proti Slavii, ve kterém jsme prohráli 0:1. On hokejový pánbůh vám výhru jen tak nedá, to si člověk vyslouží za ten přístup. Nejvíc mě ale opravdu trápily porážky ve Vrchlabí a v Přerově, to byly ztráty, které mohou v budoucnu rozhodovat.

Myslíte si, že by mohla Poruba postoupit do vyšší soutěže?
Já obecně to vykřikování ambicí nemám rád… Ve Spartě jsme vždycky hlásali, že letos už to určitě vyjde a pak jsme nevyhráli. Podle mě je lepší, když se do toho jde s pokorou, trochu zezadu. Je ale pravda, že když to sebevědomí je, nemusí to být na škodu. V lize jsou ale i další mužstva, která o svých cílech třeba tak hlasitě nemluví – čtyři nebo pět klubů, které o tom mohou také přemýšlet. Proto mě mrzí ty ztracené body.

Máte aktuálně nějaké cíle?
No potěšil by mě postup! Zažil jsem ho s Boleslaví, když jsme tam působili s Marianem Jelínkem. A rád bych se dožil i toho porubského. Tomu bych se opravdu nebránil, chtěl bych to prožít znova. To se nikdy neomrzí. Je krásné, když se vyhraje.

A co přání mimo hokej?
Hlavně zdraví. To přeju všem lidem. Já už ani nechci číst zprávy, je strašné, co se teď děje. Snad se s tím lidstvo brzy nějak vyrovná.

×
Dnes v 17:30 | Jun.
HC Slavia Praha
HC RT TORAX Poruba 2011