Lavička mi už přirostla k zadku, směje se stálice obranných řad Marek Slavík

Lavička mi už přirostla k zadku, směje se stálice obranných řad Marek Slavík

Lukáš Bajgar, 16.06.2020
Již devátou sezónu započne v porubském dresu fanoušky oblíbený Marek Slavík, stabilní pilíř obrany. Na svém kontě má více než tři sta padesát startů za HC RT TORAX a pokud mu forma vydrží, mohl by již letos přeskočit v historické tabulce Milana Ovšáka, jenž okupuje stříbrnou příčku v počtu odehraných utkání za Porubu.

Marek Slavík do Poruby přišel v roce 2012, kdy měl za sebou první celý ročník mezi muži v Novém Jičínu. Oblékl dres s číslem pět a tohoto čísla se do dnešních dní nevzdal, proč by to také dělal, když s ním prožil jeden úspěch za druhým, korunovaný postupem do Chance ligy, případně účastí v předkole playoff.

Ve svém osobním volnu tráví většinu času se svou rodinou, se synem Jáchymem a s manželkou Anetou, kteří svého tátu / manžela pravidelně chodí povzbuzovat během utkání. A když právě Marek Slavík nebrání soupeřovým forvardům ve zteči, sbalí rodinku a jedou na chatu či za přáteli. Marek je také velký kutil a zajímá se o automobily.

Otázky na sympatického beka pokládali fanoušci HC RT TORAX na facebookovém profilu klubu, pro lepší čitelnost rozhovoru uvádíme autory dotazů souhrnně na tomto místě: Zdeněk Brus, Adam Sirý, Dominik Březný, Dominik Konečný, Gabriela Juříková a بافل مورافشيك.



Marek Slavík poprvé na ledě v tréninkovém dresu HC RT TORAX Poruba 2011, foto pochází z 1. srpna 2012

Marku mám otázku, s kým se Ti nejlépe hrálo v obraně a kdo byl Tvůj vzor? Díky.
„Mým vzorem od mala byl a stále je Pavel Kubina. Za tu dobu, co jsem v Porubě, tak jich bylo strašně moc. Je těžké říct, kdo byl ten nejlepší, ale nejvíce jsem si rozuměl s Honzou Dreslerem, ten mě toho spoustu naučil. A určitě s Honzou Puškárem, se kterým jsem odehrál skoro dva roky – rozuměli jsme si jak na ledě, tak i mimo něj.“

V kolika letech uvažujete ukončit kariéru a bude to v Porubě?
„Ukončit kariéru chci asi tak ve čtyřiceti. Ne, opravdu nevím, jak mi to půjde, jestli na to budu mít, jestli se mi budou vyhýbat zranění a zda mě ještě budou chtít v Porubě. Zatím mě hokej baví, je to moje práce, takže chci pokračovat. Chtěl bych být co nejdéle v Porubě a třeba to jednou to i ukončit nějakým úspěchem. Když se nepodaří, možná bych se jednou vrátil do Nového Jičína, kde jsem začínal s velkým hokejem.“

Za ty roky, co jste v Porubě, (ne)cítíte se jako „inventář?“ Pomýšlel jste vůbec někdy zahrát si v jiném týmu?
„Tak trochu ano. Až to vše ukončím, vezmu si tu lavičku, na které sedím s sebou, ta už mi přirostla k zadku. Ano, uvažoval jsem o jiném týmu, ale nakonec jsem si vždy řekl, že jsem Ostravák a že můžu hrát doma před rodinou, kamarády a fanoušky.“

Přemýšlel jsi někdy i nad jiným sportem? Nebo to byl vždycky jen hokej?
„Mí rodiče mě vedli ke všemu, od volejbalu či cyklistiky až po různé doplňkové sporty, nakonec ale vyhrál hokej. Od určitého věku zabere jenom hokej tolik času, že už na nějaký další sport není čas.“

Jak jsi prožíval postup do 1. ligy?
„Postup do první ligy byl něco úžasného, takovou euforii jsem ještě nezažil – ani ve Vítkovicích v dorostu a juniorce. Bylo to něco neuvěřitelného a moc jsem si to užíval.“

Co rád děláš ve svém volném čase?
„Věnuji se teď rodině a hlavně synovi, moc si to užívám, každý den něco nového. Jinak když to jen jde, snažím se vypadnout z Ostravy někam na hory, na chatu či na ryby.“

Vysněný klub, za který sis vždycky chtěl zahrát?
„Vysněný klub asi nemám.“

Co jsi dělal v době karantény?
„Chodil jsem do práce, dodělával věci, které jsem nestihl přes zimu a pomáhal, s čím se dalo. Pracuji v RT TORAX v Zábřehu, kdyby někdo něco potřeboval, tak přijeďte a něco vymyslíme… (smích) Jinak se nic moc nedalo dělat, takže jen tak někde vyjet a vypadnout z paneláku.“

Když jsi začínal v Porubě, měl jsi už tehdy ambice hrát výš? Je 1. liga nějaká meta nebo bys rád s Porubou udělal ještě větší úspěch?
„Když jsem začínal v Porubě, tak jsem vůbec nepomýšlel na nějakou první ligu, nejsem nějaký top hráč, takže jsem spíše při zemi. Když jsme postoupili, nečekal jsem, že si zahraji první ligu a že tam vydržím. Pro mě to je úspěch a jsem rád, že si s Porubou můžu tuhle soutěž zahrát. Určitě bych chtěl s Porubou ještě nějaký úspěch zažít, ať mám pak co vyprávět. (smích) Každá sezóna je v něčem výjimečná, tedy alespoň pro mě, ale když se zakončí spěchem, vždy se lépe na ni vzpomíná.“

Pod jakým trenérem se ti trénovalo nejlépe?
„To je těžké posoudit, to jste se měli zeptat trenérů, kdo mě měl vlastně rád, a toho bych řekl. (smích) Ale největšího úspěchu jsme dosáhli s Alešem Flašarem a Tomášem Sršněm, navíc s Vosou jsem byl nejdéle, takže bych volil asi je.“

Kdo tě přivedl k hokeji?
„K hokeji mě přivedli rodiče v roce 1995. Bratranec hrál také hokej, tak jsem musel taky, i když mě to moc nebavilo. Myslím si, že jsem to dotáhl daleko a jsou na mě hrdí.“



Postupová radost Marka Slavíka, foto z roku 2018. Radost spolu s ním sdílí Andreas Kubáň a Jan Puškár.