Žádné staré ani tlusté mužstvo nemáme. Všem jsme vytřeli zrak, raduje se Aleš Flašar

Žádné staré ani tlusté mužstvo nemáme. Všem jsme vytřeli zrak, raduje se Aleš Flašar

René Chyla, 16.04.2018
HC RT TORAX Poruba 2011 slaví po čtrnácti letech postup do první ligy. Z velké části pochopitelně odlišná mužstva, odlišní soupeři v kvalifikaci, odlišný název klubu. Jedno ale mají tyto roky společné – vždy k tomuto velkému úspěchu potřebovali ostravští hokejisté přidat do složité skládánky poslední střípek – Aleše Flašara. Aleše Flašara, který podruhé přišel, viděl a zvítězil. Aleše Flašara, jehož dres by měl být vyvěšen a už navěky viset u stropu RT TORAX ARENY.

Ve vyřazovacích bojích a kvalifikaci, kdy už jde opravdu o hodně, je porubský trenér, lodivod a hrdina pověrčivý. Po právě skončené celoroční dřině, která vynesla HC RT TORAX na výsluní a do WSM ligy, už ale ostravský kouč hledáčku novinářů neutekl. Jak viděl celou kvalifikaci právě on? „Ani nevím, kde začít. Byla to velká dřina, každé utkání bylo nesmírně těžké. Měli jsme dobrou výchozí pozici, začínali v Jablonci, kde jsme dokázali zvítězit, což bylo parádní. Rozhodně nás ten zápas ale nestál tolik sil, jako Havlíčkův Brod v pátek, což se mohlo třeba i projevit. Nicméně musím říct, že jsme měli i příznivý los, když jsme po Jablonci měli pauzu a dva domácí zápasy. Kluci měli čas si odpočinout a v tomto zápase to bylo už vabank. Nikam jsme se nehnali, čekali na své šance, navíc bylo rozhodující také to, že jsme dali rychle gól na 1:1,“ odkrývá karty Aleš Flašar.

Pro Havlíčkův Brod je konec krutý, stejně jako tomu bylo loni, tak i letos rozhodl o nepostupu Bruslařů jediný gól. „Je to pro ně asi kruté, ale domácí si to neprohráli s námi, avšak už v pátek v Jablonci, kde hráli v závěru snad dvanáct minut přesilovku, z toho sedm minut pět na tři a nedokázali se v ní prosadit,“ hledá příčiny marné havlíčkobrodské snahy o opětovný návrat do první ligy. „Trenér Jablonce po zápase v Porubě prohlásil, že neměli prohrát a že neměli vůbec štěstí. Já si naopak myslím, že štěstí k hokeji patří, tak to někdy prostě bývá. Havlíčkovu Brodu možná chyběla trochu i pokora, protože avizovali, že pravou sílu jejich týmu ukážou až v Kotlině. Musím říct, že ji ukázali, to rozhodně, hráli velmi dobře, ale my jsme hráli s nimi a uhráli jsme to až tam, kam jsme si přáli,“ hlásí krátce po tom, co všem Porubským spadl kámen ze srdce.

Stejně jako vyřazovací boje, tak ani kvalifikace se neobešla bez toho, aniž by porubským fanouškům pořádně červenobílá mašina na ledě nepocuchala nervy. „No nejhůře mi bylo asi doma s Havlíčkovým Brodem, kdy jsme čtyři minuty před koncem prohrávali, navíc v té druhé třetině všichni viděli, že nám docházel dech, kluci nehráli to, co jsme po nich chtěli, ztráceli mnoho kotoučů na útočné modré, což nás stálo mnoho sil, Havlíčkův Brod na tom byl bruslařky mnohem lépe. Nemůžu ale říct, že by utkání s Jabloncem bylo nějaké lehké, to vůbec, spíše jsme inkasovali hloupé branky, takže tam jsem věřil, že pokud dáme do tří minut v poslední části gól na 2:3, tak to otočíme,“ vypráví. Právě dva obraty v domácích zápasech byly nakonec klíčové, ani v Havlíčkově Brodě se ale nejednalo o lehkou šichtu.

„V Kotlině pak byl asi nekritičtější moment pro mě, kdy jsme dostali gól na 3:1, protože tam jsem věděl, že kdyby nám klepli ještě čtvrtý, tak by bylo asi vymalováno. My jsme se ale pro poslední zápas rozhodli pro jeden velký tah s Tomášem a to ten, že jsme dali do brány Andrease Kubáně, který v podstatě celou sezonu pouze kryl záda Hynkovi, jenž po celou sezonu chytal fantasticky, ale s Jabloncem mu tam padly opravdu hloupé góly, takže jsme to riskli a vytáhli eso z rukávu,“ líčí možná další veledůležitý faktor, který Bruslaře, ale rozhodně také ostravské příznivce opravdu zaskočil. Andreas Kubáň se ale své role zhostil nejlépe, jak mohl, 36 úspěšnými zákroky vychytal Porubě postup.

„Andreas byl sice nerozchytaný, ale byl to také nakonec jeho zápas, protože předvedl neskutečný výkon, za což mu mnohokrát děkuji. Oba brankáře musím jen pochválit, protože se dokázali v pravou chvíli vždy adekvátně zastoupit. Každý trenér by si to možná netroufnul a možná jsme tím překvapili poloviny Poruby. Důvod byl také ten, že Andreas s Jabloncem za stavu 1:3 chytil asi ještě čtyři další tutovky, navíc Tomáš jej trénoval i loni a říkal, že poslední zápas chytal famózně ve Vsetíně, tak jsme do toho šli a on nám to vrátil, opravdu klobouk dolů. Ten ovšem smekám před celým týmem, ale pro Andrease to bylo extra velké sousto a ohromná zátěž a zodpovědnost,“ chválí své svěřence, na které může být právem hrdý. A co bujaré oslavy? „Cesta do Ostravy bude určitě dlouhá, v Porubě pak v alejích nablito, ale to mi vůbec nevadí,“ culí se třiapadesátiletý lodivod porubské střídačky za ohlušujícího řevu planoucího z nedaleké ostravské kabiny.

Ten dokázal s Porubou postoupit do první ligy v roce 2004, od té doby se to nikomu jinému nepovedlo a v roce 2018 byl Aleš Flašar znovu u velkého úspěchu, jako by se čekalo právě jen na něj. „Pro mě je to takový double, protože něco podobného se mi povedlo už před čtrnácti lety. Strašně jsem si přál to zopakovat, vrátil jsem se totiž po dlouhé době a v sezoně po nás navíc všichni šlapali. Byly tam totiž i horší zápasy a pořád jsem někde četl, že na to nemáme, že máme staré mužstvo a tlusté mužstvo a takové a takové mužstvo. O tom to ale není, je to o srdci a kluci se na playoff a kvalifikaci připravili nejlépe, jak mohli, a tím pádem lidem, kteří říkali, že v baráži umřeme a podobně, vytřeli zrak. Urvali to jako tým, jeden šel za druhého a pro mě je to něco nepopsatelného. Jsem strašně šťastný a o Tomášovi ani nemluvím, protože je to pro něj první takový větší úspěch a neskutečně mu to přeji, protože odvedl kus práce,“ pěje ódy chvály na právě oslavujícího Tomáše Sršně.

Jejich spolupráce se ovšem nejeden před sezonou obával, všem ale souhra bývalých extraligových tahounů nakonec vytřela zrak. „Když jsme na začátku sezony přebírali lavičku, tak každý znovu říkal, že to nepůjde ani mezi námi dvěma, ale my jsme si sedli a musím říct, že se mi s Tomášem velmi dobře spolupracovalo, je to výborný kluk, který hokeji rozumí a jsem rád, že jsem postupovou sezonu mohl prožít právě s ním,“ pokračuje. „S Tomášem jsme schytávali kritiku za to, že hrajeme celou sezonu jen na tři pětky a že nebudeme schopni to ubruslit, ale vidíte ... ubruslili jsme to až do první ligy. Jsem rád, že jsme se ani v těžkých chvílích nepoložili a jak s Havlíčkovým Brodem, tak s Jabloncem jsme dokázali zápasy otočit. V tomto mužstvu byla neskutečná vnitřní síla, protože mnoho zápasů jsme rozhodovali třeba až v posledních minutách a za to jim patří velký dík. Poslední utkání sezony ale bylo dle mého názoru vyrovnané, Havlíčkův Brod měl jen více štěstí v zakončení. Měli jsme sice respekt, to by měl asi každý, ale tady byla taková parta kluků, že si nikdo ani nepřipouštěl, že bychom ten postup neurvali,“ dodává.

Postup byl však lemován cestou trnitou, nic na tom nepřidala ani degradace soutěže před započetím právě již skončeného druholigového ročníku. „Letos ta východní skupina nebyla určitě tak kvalitní jako v minulých letech, naopak byla dost zdevastována tím, že jsme sedmkrát hráli dokola s jedním týmem. Nejkvalitnější východní skupina byla asi v té době, kdy tam byl ještě Havířov, Prostějov, Frýdek-Místek, Přerov. V ostatních skupinách ale také není o kvalitní týmy nouze, viděli jsme to teď s Havlíčkovým Brodem, kdy postoupil asi o něco šťastnější tým s větším zápalem. Letos jsme se právě té úrovně hodně báli, protože jsme hráli těžké zápasy snad jen s Hodonínem, Šumperkem a trochu nás trápilo i Valašské Meziříčí, které předvádělo opravdu nepříjemný hokej. Báli jsme se tedy toho, že nebudeme zvyklí na opravdu silné mančafty. Tehdy to bylo tak, že bylo šest sedm vyrovnaných týmů a v playoff mohl v klidu vypadnout první s osmým. V této sezoně se to také samozřejmě stát mohlo, ale už to bylo hodně ovlivněné tím, že jsme se vídali často a prakticky už se vědělo dopředu, kdo jak a kam bude hrát,“ hledá slova k občas rozpačitým výkonům během nekonečné dlouhodobé části soutěže.

Porubě se postup podařil, už teď má ale v kádru několik hráčů, kteří mají s první, ba dokonce vyšší ligou, bohaté zkušenosti. Své si odbyl v první lize už i Aleš Flašar, který strávil chvíli na lavičce Havířova, tři roky pak i u prostějovských Jestřábů. „WSM ligu jsem už před nějakými deseti lety na pár let trénoval a musím říct, že rychlejší to určitě je. Je to ale jako každá jiná soutěž, znovu to bude o týmu, o partě, ale tak daleko já se dívat ani zatím nechci, protože celou sezonu jsem pořád opakoval, že jdeme zápas od zápasu. Teď na to nemám žádné myšlenky, čeká nás pár týdnů volno, které si kluci určitě zaslouží a uvidíme, kdo bude chtít pokračovat, tak daleko jsme se ale ještě nedívali,“ uzavírá.