ŽÁKOVSKÉ OKÉNKO: Trenéři Rambousek a Trembáč hodnotí kategorie nejmladších hráčů
Prosinec a blížící se konec roku pomyslně láme hlavní hokejovou sezónu do druhé poloviny. Využili jsme tento čas ke krátkému zhodnocení trenéry jednotlivých ročníků nejmenších dětí oddílu. Děti přípravky vede v této sezóně Miroslav Kusý, Alois Hadamczik a Ondřej Kosina. Hráče 3. třídy má na starost dlouholetý trenér RT TORAX Petr Rambousek (na fotografii druhý zleva), hráče 4. třídy vede Jiří Trembáč (na fotografii druhý zprava). Posledním dvěma zmiňovaným jsme položili několik otázek a poprosili je o stručné odpovědi.
Kdybyste měl absenci výsledků odehraných zápasů nahradit slovním komentářem. Jaké by bylo?
Petr Rambousek:
Myslím si, že když zápasy v kategorii třetích tříd nejsou z pohledu výsledků sledovány, tak je to jenom dobře, o výsledky opravdu zde vůbec nejde. Děti dávají zápasům patřičný náboj, jsou i tak solidně vyhecovány a fair play vedeny.
Jiří Trembáč:
Spokojenost. Ve 4. třídě stále hrajeme na zmenšené hřiště, tudíž máme vždy sestavené 2 týmy a tak si všichni kluci hodně zahrají. A ve většině utkání mají naší kluci v obou týmech na konci zápasu radost. Ono je to totiž tak, že i když výsledky oficiálně neexistují, tak hráči si své utkání počítají sami. A já si myslím, že je to dobře, že si kluci uvědomují, že nějaký výsledek na konci zápasu existuje. Protože jedním z našich cílů je učit děti vyhrávat – ale ne za každou cenu. Chceme, aby se hráči nebáli hrát s kotoučem, vzájemně spolupracovali a dovolili si na ledě věci, které soupeř neočekává. Děti musí umět přijmout i neúspěch, ale také musí zažívat úspěchy ve své hře. Největší motivací může být právě úspěch, který dětem dodá důvěru a motivaci v další tréninkový proces. Osobně bych si představoval, že výsledky bychom mohli počítat po třetinách, aby v každé nové třetině byl nový náboj a možnost zvítězit. S čím naopak souhlasím, je absence vedení tabulkového umístění.
Jak hodnotíte hráče svého ročníku z pohledu hokejových dovedností? Je něco, v čem oproti vrstevníkům z jiných klubů vyčníváme nebo naopak zaostáváme?
Petr Rambousek:
Každé utkání je jiné a hodnotit své hráče můžu jen pozitivně. Kde vidím největší slabinu, v čem zaostáváme? Krůček po krůčku se musíme zlepšovat v bruslení a pak přijde i práce s kotoučem – technika hole.
Jiří Trembáč:
Na tuto otázku, je odpověď poněkud složitější. Ono totiž není skoro možné, aby hráči v jednom týmu v téhle kategorii (2010) na tom byli co se týče dovedností stejně. Takže já bych momentálně hodnotil hráče ve třech skupinkách, kdy v první jsou hráči na vysoké úrovni svých dovedností, co se týče techniky brusleni a vedení kotouče, a proto si dovolím tvrdit, že patří mezi nejšikovnější kluky v našem okolí. Druhá skupinka, jsou hráči, u kterých víme, že je potřeba dané dovednosti posunout na vyšší úroveň. A ve třetí skupince by byli hráči, kteří s hokejem začali v nedávne době, tudíž nemůžeme předpokládat, že hned budou patřit mezi nejlepší bruslaře. Co je ale potřeba zmínit, je tréninková píle a chuť všech hráčů, a proto se kluci neustále zlepšují a úrověň jejich dovedností se zvyšuje. Do tréninkových plánů jsme také ještě každý tréninkový den zařadili trénink na suchu, kde se hodně zaměřujeme na mobilitu a koordinaci, protože věřím, že celkový sportovní rozvoj nám pomůže ještě více rozvíjet hokejové dovednosti.
Co byste popřál našim nejmladším hráčům k Vánocům a do nadcházejícího nového roku?
Petr Rambousek:
Zdraví a štěstí, mnoho úspěchů ve škole, v hokeji, v osobním životě. Nový rok, aby přinesl dětem spoustu radosti, splněná přání i milá překvapení. Ať užívají Nový rok v pohodě a radostné atmosféře.
Jiří Trembáč:
Tak, nejenom hráčům, ale také rodičům, bych rád popřál klidné prožití vánočních svátků, bohatého Ježíška a příjemně strávený čas se svými nejbližšími. Do nového roku samozřejmě hlavně zdraví, protože to je opravdu to nejdůležitější, co máme a nemůžeme si to koupit.
Hráčům přeji, aby je hokej bavil čím dál tím více, užívali si každou chvíli na ledě i v šatně se svými spoluhráči a vytvářeli si tak nové nezapomenutelné zážitky, na které budou vzpomínat. V neposlední řadě jim samozřejmě přeji hodně úspěchů nejen v hokeji, ale ve všech činnostech, které budou vykonávat a hlavně ve škole.
