SLEDUJTE ONLINE:
ŽÁDNÁ UTKÁNÍ K DISPOZICI
Poláci umějí kolem hokeje udělat ten správný cirkus, naznačuje porubské plány Pavel Hinner

Poláci umějí kolem hokeje udělat ten správný cirkus, naznačuje porubské plány Pavel Hinner

René Chyla, 13.4.2017
Poruba prožila v uplynulé sezoně několik důležitých milníků. A-tým došel historicky až do finále, junioři vybojovali v lize třetí příčku a mladší dorost senzačně zachránil extraligu. Do RT TORAX ARENY si navíc našlo cestu na finálový duel více než čtyři tisícovky diváků. Jak hodnotí uplynulý ročník generální manažer porubského hokeje Pavel Hinner? Jak zareaguje na zrušení Ligy juniorů a uzavření WSM ligy? A co spolupráce s Vítkovicemi, přinesla to, co se od ní očekávalo? O tom všem a mnohém dalším se dočtete v exkluzivní rozhovoru níže!

Porubské áčko se poprvé v novodobé historii probojovalo až do druholigového finále, cesta do něj ale nebyla vůbec jednoduchá. Jak s odstupem hodnotíte sezonu A-mužstva?

Před sezonou jsme si dali jasný cíl. A to postoupit do finále, vyhrát jej a postoupit do WSM ligy, čemuž se přizpůsobila skladba týmu. Výrazně nám také pomohlo uzavření vzájemné spolupráce s extraligovými Vítkovicemi. Poskládali jsme velmi silný tým, který se již v průběhu přípravy jevil kvalitně, jelikož jsme dokázali porazit přední celky z Polska, i jejich reprezentaci, která každoročně bojuje o postup mezi elitu na mistrovství světa. Vstup do sezony byl ale oproti přípravě velmi rozpačitý, jelikož hned první zápas jsme prohráli. Pak ale mužstvo šlapalo, tak jak se od něj očekávalo a zhruba do patnáctého kola jsme se neustále tahali se Vsetínem o první místo. Všichni tak tušili, že hlavní souboj o postup do první ligy bude zejména mezi námi dvěma. V půlce listopadu na nás ale dolehla menší letargie, kdy tým nefungoval tak, jak bychom si představovali a tomu pak odpovídaly také výsledky. Částečně to způsobil jak odchod elitního útočníka Jana Hudečka do Vítkovic, který se tam dokázal prosadit, tak také zranění Tomáše Jáchyma a během krátké chvíle se nám prakticky rozpadla celá lajna.

Nepříznivé období trvalo až nečekaně dlouho a všemožnými způsoby jsme hledali cestu z této nepříjemné situace ven. Přivedli jsme několik posil a myslím si, že v závěru mužstvo konečně našlo ztracenou tvář a po základní části jsme vybojovali skvělé druhé místo, což se dá po celém průběhu sezony hodnotit jako úspěch. Samozřejmě jsme neměli tak široký a silný kádr, jako tomu bylo ve Vsetíně, ale i ten jsme dokázali dvakrát doma porazit. Vše nasvědčovalo tomu, že playoff může být hodně zajímavé. Nicméně opory, které nám pomáhaly z Vítkovic, byly vzhledem k velké marodce extraligového celku vytěžovány tam a ve vyřazovacích bojích již nemohly za nás nastoupit, což bylo ve finále rozhodující.


A na řadu přišlo playoff, v němž Porubské hned zkraje potrápil Nový Jičín a následně i Draci ze Šumperka...

Ano, samotnému finále předcházel velmi těžký souboj s Novým Jičínem, který jsme sice porazili 4:1 na zápasy, nicméně série byla nesmírně obtížná. Následovalo semifinále se Šumperkem, nad kterým jsme vedli již 2:0 na zápasy, ale poté jsme to trochu prokaučovali. Nicméně naštěstí jsme poslední krok zvládli a historicky postoupili do vytouženého finále. V prvním zápase ovšem Vsetín dominoval a musím přiznat, že nás přehrál ve všech směrech. Další dva zápasy již ale byly o něčem jiném, bohužel jsme nezvládli prvních pár minut v domácím utkání, což rozhodlo. Chtěl bych ale vyzdvihnout naše kluky, kteří hodili hrozivý start za hlavu, ukázali velkou vnitřní sílu a klání ještě zdramatizovali. Vrcholem pak byl třetí zápas ve Vsetíně, který jsme prohráli až v nájezdech. Musím ale říci, že Valaši si postup zasloužili více, protože po celou sezonu podávali vyrovnanější výkony a byli stabilnějším týmem než my, což potvrdili i ve finále.


V této sezoně se mluvilo hodně také o nízké kvalitě celé soutěže, jak jste to viděl vy?

Jelikož v posledních letech postupovaly do první ligy pouze celky z východní skupiny, tak kvalita soutěže určitě výrazně utrpěla. Tahákem pro fanoušky býval jak Přerov, tak Havířov, ale všechny tyto týmy již v lize dávnou nejsou. Zůstala tak pouze mužstva, která nehrála dlouhodobě v soutěži takový prim. Nicméně i ta si dokázala získat na hostování kvalitní mladě hráče z WSM ligy, což bylo alespoň mírným oživením, na druhou stranu ale chyběla zkušenost.


Před několika týdny také Svaz schválil nový model WSM ligy, z níž se od sezony 2017/2018 nebude sestupovat. Je to správný, nebo naopak špatný krok?

Rozhodnutí o změně nového systému WSM ligy bylo dle mého nešťastné rozhodnutí. Tento model bude mít velký vliv na celý český hokej a nemyslím si, že důsledek bude pozitivní. Tím, že se nemůže od příští sezony sestoupit, bude plno celků hrát na úspornější režim, jelikož těžko naplňují své rozpočty. Vše ale půjde na úkor kvality hráčů, většina týmů dá jistě prostor mladým klukům, kteří zdaleka tu úroveň ještě nemají, a tak rychle ji ani nezískají. Samozřejmě zůstanou kvalitní týmy, které budou bojovat o extraligu, nicméně u ostatních celků to tak nebude a kvalitativní rozdíl bude opravdu velký. Na atraktivitě nový systém rozhodně nepřidá, jelikož se i tak bude jezdit přes celou republiku a regionální derby nepřibydou. My jsme bojovali s několika dalšími o reorganizaci a rozdělení WSM ligy na dvě skupiny, což by bylo pro diváky o mnoho atraktivnější, nicméně tento návrh nakonec nedopadl.


Od nastávajícího ročníku navíc končí Liga juniorů, což má velký dopad na porubskou mládež. Jak na tuto situaci zareaguje právě Poruba?

Před třemi lety jsem upozorňoval také na to, že uzavření extraligy juniorů je špatný krok a že se nám v budoucnu vymstí. V tu chvíli se na mě mnozí dívali velmi podezřele, dnes se ale ukázalo, že to špatný krok opravdu byl a v těchto dnech se ruší Liga juniorů, jelikož v mnoha klubech není zájem hrát tuto soutěž ani ze strany kluků. V lize nebyl náboj, nebylo o co hrát a Liga juniorů tím uzavřením nejvyšší soutěže výrazně utrpěla. Další novinkou je vytvoření tříročníkové Ligy staršího dorostu a dvouročníkové extraligy, což je dle mého názoru naprostý paskvil, protože se jedná o náhražku za likvidaci juniorského hokeje.

Pokud totiž bude hráč špatně narozen, tak mezi kluky může být až čtyřletý rozdíl, což samozřejmě ve fyzické konstalaci bude znát. Když nebudete stavět starší kluky, tak rodiče nebudou spokojeni, jelikož to je prakticky poslední rok, kdy se jejich ratolesti mohou ukázat. Na druhou stranu, pokud nebudou do zápasů nasazováni ti mladí, přijde vlna nevole z opačné strany, že se kluci nemohou vyhrát a zlepšovat. To může mít za následek odchod jednotlivých hráčů a kluci pak budou chybět jak ve starším, tak později i v mladším dorostu. Co se týká opatření v našem klubu, odlivu hráčů by mělo zabránit vytvoření B-mužstva v mladším dorostu, kde je pak návaznost na Ligu staršího dorostu. Hráči ročníku 1999 a 2000 se pak mohou ukázat i v seniorském hokeji a za tímto účelem se vytvořilo B-mužstvo v krajském přeboru, které by mělo nahradit juniorský tým, jenž doplní nadějní hráči ze staršího dorostu, kteří tak ve své kategorii přenechají místo mladším.


B-mužstvo tedy bude hrát krajský přebor, co bude naopak s A-mužstvem? Bude se příští rok znovu usilovat o postup, nebo se rozhodnete pro polskou extraligu, o které se v kuloárech neustále špitá?

Co se týká A-mužstva, jsme de facto již rozhodnuti, že se vydáme směrem do polské extraligy. Nyní nás čeká vyřízení všech formalit a náležitostí, které budou k účasti v Polsku potřeba. Jedná se o podobnou situaci, jakou zažili Znojemští – budeme muset být registrováni u Polského hokejového svazu a hráči budou muset mít zajištěny transfer karty. Druholigovou licenci, kterou aktuálně disponujeme, zapůjčíme zřejmě do Karviné, kde máme v plánu si vytvořit spřátelený klub a tam by pak chodili hráči, kteří by neměli výkonnost na polskou extraligu, ale zároveň budou nesmírně šikovní na krajský přebor. V případě dobrých výsledků by si pak jedinci mohli zahrát i za A-tým v polské extralize, situaci ale mírně komplikují právě transferkarty, jelikož je to znovu otázka financí.

Z marketingového hlediska má Polsko daleko větší přinos pro majitele klubu a jejich aktivity. Polská extraliga je vnímána stejně jako u nás česká extraliga, i když samozřejmě sportovně na naprosto odlišné a nižší úrovni. Stále je to ale extraliga, čemuž jsou uzpůsobeny všechny formy marketingu a s tímto spojených věcí. Mám na mysli například televizní přenosy, televizní práva, reklamy či publicita v jiných médiích. Poláci navíc každým rokem bojují na mistrovství světa o postup do elitní skupiny a vždy končí těsně za postupovým místem, takže je zřejmé, že hokej v této zemi jde výrazně nahoru. Zhlédl jsem také před pár dny rozhodující duel o mistrovský titul mezi Tychami a Krakovem a zápas mě zaujal po stránce organizační, pořadatelské, v prodeji suvenýrů i kultivovanosti fanoušků, což na mě velmi dobře zapůsobilo. Samotný zápas, ač se jednalo o sedmý rozhodující duel, tak byl po takticko-technické stránce slabší, i tak ale byla vidět ohromná bojovnost a bylo to finále se vším všudy. Nechyběly reklamy, televize, rozhovory ani studia, takže správný cirkus kolem hokeje Poláci rozhodně udělat umí, což bude pro naše partnery jedině dobře.

Od uzavření spolupráce s Vítkovicemi uplynul již téměř rok, jak hodnotíte tento krok zpětně?

Spolupráce s Vítkovicemi na úrovni A-týmů byla pro nás něco naprosto nového a nevěděli jsme, do jaké míry přinese tato dohoda prospěch jak nám, tak extraligovému celku. Obě mužstva si od spolupráce slibovala to nejlepší, ale myslím si, že nás to úplně nenaplnilo. Někteří hráči, s kterými jsme do playoff počítali, nám nebyli k dispozici, ale má to i objektivní příčiny, jelikož Vítkovice se potýkaly dlouhodobě s velkou marodkou a hráči tak odehráli příliš mnoho utkání na to, aby poté mohli nastoupit i za Porubu. Věřím ale tomu, že pokud by se Vítkovice nepotýkaly s takovými problémy, tak hráči typu Erika Němce, Patrika Zdráhala, Jana Hudečka či Jakuba Illéše by nám pomohli a dostali bychom se ještě o kus dále. Myslím si také, že cíl to v celkovém součtu splnilo a i pro naše hráče to určitě byla obrovská motivace vyzkoušet si tréninky ve Vítkovicích. Naopak i kluci z Vítkovic poznali, že druhá liga má svou úroveň.


Seniorský hokej čeká tedy spousta změn... Přesto se HC RT TORAX Poruba může pyšnit širokou mládežnickou základnou, extraligovým dorostem v mladší kategorii, juniory, kteří rok co rok bojují o postup mezi elitu, a samozřejmě žáky, mezi nimž lze vidět celou řadu obrovských talentů. Co klubu uběhlá sezona v těchto kategoriích dala?

Juniorský tým, stejně jako v letech předešlých, opět udělal porubskému hokeji dobré jméno, jelikož vyhrál východní část a znovu postoupil do kvalifikace o extraligu juniorů. Velmi by mě ale zajímalo, jak bychom postupovali, kdybychom celou ligu vyhráli, nicméně závěrečný turnaj jsme už nezvládli a obsadili konečné třetí místo. Dostali jsme se navíc znovu po roce do finále SILESIA BISSET CUPU, kde jsme obhajovali loňské prvenství, ale nakonec jsme to nedotáhli, jelikož Havířov měl velkou chuť turnaj vyhrát a nasadil hráče z A-týmu. Sezonu ale rozhodně hodnotím u této kategorie velmi pozitivně.

Starší dorost měl za cíl postoupit zpátky do extraligy, nicméně ten tým se musel skládat od začátku, jelikož hráči ročníku 2000, kteří zde měli hrát a měli pomoci k postupu, tak si našli místo v jiných extraligových klubech. Mužstvo dlouho bojovalo o první místo v základní části s Opavou, ale v závěru skončilo pouhý bod za ní. Finálová část nám už nevyšla, ztratili jsme body s Opavou i se Šumperkem a rozhodující prohra přišla v Kroměříži, kde se náš sen o extralize rozplynul. Celkově ale taktéž vzhledem k průběhu hodnotím v pozitivním duchu. V kádru je plno kvalitních a perspektivních kluků, kteří chtějí v Porubě zůstat a dále hrát za nás, čehož si velmi vážím. V kategorii mladšího dorostu jsme měli jasný cíl – udržet extraligu. Přípravná utkání naznačovala, že by to s aktuálním týmem nemusel být až takový problém, ale že to problém opravdu je, ukázala až samotná soutěž. Téměř celou sezonu jsme byli na posledním místě, dokonce s velmi výrazným odstupem za všemi ostatními. Kluci nakonec pod našimi trenéry našli neskutečnou sílu a v nadstavbě opravdu zaváleli. Kdyby se snad hodnotila jen nadstavba, tak bychom ji možná i vyhráli, jelikož jsme prohráli jen minimum utkání a došli tak až k nakonec přesvědčivé záchraně, za kterou bych jim chtěl poděkovat. V žákovských kategoriích byl v posledních letech výrazný vzestup, nicméně nyní již došlo k jakési stagnaci. Letošní ročník ale hodnotím jako propadák a na ten musíme velmi rychle zareagovat. Musí nastat změny v trénincích a co nejrychleji se pokusíme vrátit porubský žákovský hokej tam, kam patří.

Co se týká nejmenších nadějí, uspořádali jsme letos velkou náborovou akci, která měla až nečekaný úspěch a ohlas. Jak tato akce, tak i další turnaje byly perfektně zorganizovány a musím poděkovat jak trenérům, tak vedoucím, kteří se všech aktivit zhostili a udělali Porubě velmi dobré jméno. Ve dvou kategoriích jsme dokonce hráli Hockey tour, žákovskou ligu mistrů, v níž se ročník 2005 probojoval až do finálové fáze. To je sice taková náplast, ale celkově musíme na žákovském hokeji zapracovat.

Celkově bych ale porubský hokej hodnotil na vysoké úrovni s velkou základnou a kvalitními trenéry. Pokud nechají rodiče trenéry pracovat a důvěřovat jim, tak věřím, že to přinese kýžené ovoce.