Hokej se odvíjí od peněz, konstatuje jednoduchou rovnici Pavel Hinner
Ligový ročník 2015/2016 je již minulostí a je na čase ohlédnout ze zpátky a říci si, jaká ta sezóna byla. Jak byste zhodnotil vystupování žákovských kategorií, které sice nejsou tolik na očích, přesto tvoří gró každého zdravého klubu?
Žáci HC RT TORAX Poruba pravidelně nastupují do žákovských lig, tedy nejvyšších soutěží. K tomu musíme připočítat účast ročníků 2004 a 2005 hrající hokejovou Champions league, vybranou společnost potencionálně nejlepších žákovských celků, a to se střídavými úspěchy, kdy v prvním ročníku se hráči zúčastnili závěrečného finálového turnaje, tak ve druhém ročníku skončili před branami tohoto finálového turnaje.
Co je potěšující, je stále narůstající počet dětí v nižších kategorií. Přivádí nás k myšlence, že by každá kategorie měla trénovat samostatně, čili už nemít sloučené tréninky sedmé třídy s osmou, páté se šestou a čtvrté s pátou. Zkvalitnil by se tréninkový proces a zůstal by zachován počet tréninkových jednotek. Téma je velice aktuální, a mohli bychom už začít s prvními tréninky na ledě v měsíci červenci či srpnu. Navíc chceme rozšířit tréninkové jednotky o speciální tréninky obránců a útočníků, kde vyčleníme trenéry pro tuto speciální průpravu.
Model žákovské ligy by měl zůstat i pro nadcházející sezonu stejný, je však otázkou, kolik klubů se přihlásí do žákovské ligy a kolik jich bude hrát tzv. starší a mladší žáky. Může se stát, že se nepřihlásí do ligy dostatečný počet družstev a dojde ke spojení s Olomouckým nebo Zlínským krajem, čímž samozřejmě vzrostou náklady na dopravu. Uvidíme, k jakému rozložení dojde podle podaných přihlášek.
V kategorii mladšího dorostu předvedli Porubští spanilou jízdu, za celý ročník ELIOD ligy ztratili jediný bod a zcela zaslouženě vyválčili extraligovou příslušnost, zřejmě se dají jen pět slova chvály, je tomu tak?
Kategorie mladšího dorostu nám udělala v minulé sezoně radost, docela suverénně prošla soutěží a to bez porážky s úctyhodným skóre 338:57, prostě postoupila! Což má i vliv na obrovský příliv hráčů do této kategorie, kteří se chtějí poprat o místo v základní sestavě. V průběhu týdne započali trenéři novou sezonu dvěma tréninky na ledě a od následujícího týdne začnou s plnou přípravou na novou sezonu. Kádr se bude tvořit tak, abychom předváděli kvalitní hokej a zachovali extraligu i pro další ročníky, které mají svou kvalitu.
Totéž se ale nedá říci o starším dorostu, jenž se po nepřesvědčivých výkonech z NOEN extraligy poroučel. Jsou ambice klubu získat nejvyšší soutěž co nejdříve nazpátek?
Bohužel se nám kategorii staršího dorostu nepodařilo zachránit. V současné době vedeme jednání o koupi licence. Ještě donedávna jsme si mysleli, že ji máme domluvenou, stalo se, že opak je pravdou a celý nákup se oddálil na měsíc srpen. Nedá se tedy říci, zda budeme hrát extraligu nebo ligu, v každém případě, i kdybychom hráli ligu, jsme připraveni vytvořit hráčům takové podmínky, abychom byli schopni se během roku vrátit zpátky. Jsme v úzkém spojení s vítkovickým hokejem, takže kvalitním hráčům by bylo umožněno hostovat ve Vítkovicích s tím, že by měli střídavé starty zpátky do klubu k nám. Stále ale doufám, že licenci pro extraligu seženeme.
Ač se nejvyšší juniorská soutěž uzavřela, stále existuje jakási teoretická možnost se do elity dostat. HC RT TORAX tyto ambice směle před rokem vyslovil a dlouho se zdálo, že se tento sen naplní. Nakonec junioři závěrečné boje nezvládli a porubská mládež má jediné zastoupení v extralize, a to v kategorii mladšího dorostu...
Junioři s mírnými výkony prošli relativně snadno k vítězství ve skupině Východ a snad jediným zaváháním bylo finálové utkání v Písku, kde jsme nezvládli dobře rozehrané utkání, což nás nakonec stálo celkové vítězství a možnost se teoreticky ucházet o licenci extraligy juniorů, která je podmíněna splněním licenčních podmínek akademie ČSLH. Škoda, že se to nevzládlo.
No a co se týče soutěže jako takové, tak dnes nikdo není schopen říci, jakou bude mít tato juniorská soutěž podobu a úroveň, kolik klubů dá tuto kategorii dohromady. O modelu této soutěže se jedná tak, jako i o motivačním prvku této soutěže.
Na druhou stranu jsme společně s polským partnerem zorganizovali jsme velice pěkný a kvalitní SILESIA BISSET CUP. Závěrečný finálový den splnil očekávání, hrála se kvalitní utkání, atmosféra byla dobrá a ceny nádherné. První ročník se Porubě podařilo vyhrát, o turnaj projevily zájem nejen slovenské celky, ale i další české.
Z Vašich slov tedy vyplývá, že následující ročník bude ve znamení snahy vybojovat, respektive udržet extraligu obou dorosteneckých celků...
To máte sice pravdu, ale každá věková kategorie zasluhuje zvláštní pozornost. Co se týče cílů a vyhlídek na další rok, měla by juniorka hrát kvalitně a na špici a pokusit se vyhrát. Co se týče SILESIA BISSET CUPu, rádi bychom obhájili vítězství, případně byli alespoň ve finále. Hlavním cílem je dostat se do extraligy staršího dorostu, pokud se nám tedy nepodaří získat licenci. Těmito ročníky však nekončí výčet stanovených priorit, jedním ze základu zdravého fungování klubu je široká základna a kvalitní tréninkový proces, takže děláme vše proto, abychom toto naplnili. Ruku v ruce se pak budeme snažit budovat dobré jméno porubského hokeje a snažit se navýšit jeho kredit.
Zmiňujete rozšíření členské základy, ale v mnoha klubech je patrný přesně opačný trend. Nejsou výjimkou kluby, u kterých zcela absentuje juniorská kategorie. Přičítáte tento fakt mimo jiné uzavření elitní soutěže a nezájmu hráčů nastupovat v uvozovkách „jen“ v lize, jejíž nízké zápasové tempo spíše podporuje výkonnostní propast, která se následně mladým talentům v přechodu do mužů těžko překonává?
Já jsem veřejně vystoupil s tím, že uzavřením juniorské extraligy došlo k devalvaci juniorského hokeje a má to přímý dopad na zájem chlapců. Hráči vidí, že motivační prvek je vytracen, sami cítí, že nemají na to se poprat o áčko, či celkově o možnost zahrát si první či druhou ligu. Následně ztrácejí zájem a v sedmnácti, osmnácti letech si řeknou, že se budou věnovat raději práci či studiu. Čímž se dostávám k vaší otázce – vše se odráží na situaci, kdy v některých klubech není členská základna a nejsou kusy natož hráči, aby ji mohli hrát. Dopad se projeví za pár let i na starším dorostu, rozhodnutí je špatné.
Dokázal byste z tohoto bludného kruhu nalézt východisko, například již pro ligový ročník 2016/2017?
Naopak, letos se vůbec neví, kdo se přihlásí do soutěže, kdo ji bude hrát. Dokonce se hovořilo o propojenosti ligy juniorů s krajskou soutěží mužů, ale nevím, jak by to bylo schůdné. Hovořilo se o stejném modelu, jakým se hrálo letos. Nevím však, zda někomu vůbec dochází, že se těch deset celků dá celkově stěží dohromady... Údajně už Hodonín od možnosti hrát ligu juniorů opustil a přihlásil tuto kategorii jako své "B" do krajské soutěže mužů. Myslím si, že takových klubů bude víc a pak se bude stěží dávat dohromady systém této soutěže.
Paradox za paradoxem... Loni se do ligy mladšího dorostu přihlásila Orlová hned se dvěma celky, aby po jednom utkání „béčko“ rozpustila, ještě nedávno prvoligový Šumperk juniory nemá vůbec, kam až situace musí dospět, než bude pozdě? Nehledě na skutečnost, že tento stav postupně omezí i extraligovým klubům sbírat talenty ze spadových oblastí.
Orlová šla s ambicemi postupu do ligy staršího dorostu, na což potřebovala „áčko“ a i „béčko“, když ale zjistili, že počtem hokejistů nebudou schopní konkurence, nemluvě o jejich kvalitě, za pět minut dvanáct se odhlásila. Samozřejmě u malých klubů tento problém nastane, nebo už nastal. Časem to dostihne i střední kluby, nebo relativně velké kluby. Vše má návaznost na ligu juniorů, kde budou tyto kategorie těžko obsazovat. Myslím si, že jediným východiskem je rozšířit žákovskou kategorii o 9. třídu a udělat dvě kategorie po třech letech – dorost a juniory.
Čili návrat několik let nazpátek?
Přesně tak, dvoustupňový systém dorosteneckého hokeje, čímž by se zvýšil počet hráčů v těchto kategoriích, zvýšila by se konkurence a tak i kvalita ligových soutěží. V extraligových klubech zatím tento problém řešit nemusí, neboť vidina extraligy je dostatečně motivující jak pro hráče, tak hlavně pro rodiče.
HC RT TORAX Poruba patří s výši poplatků k jedněm z nejdražších klubů, což se nebojíte říci nahlas, na druhou stranu se mladí kluci a holky stále do klubu hrnou a základna roste. Může si klub dovolit snížení cen těchto příspěvků vlivem širokého podhoubí?
Nejvyšší příspěvky mám na mysli v porovnání s moravskými kluby, v porovnání s kluby v Čechách je to srovnatelné. Rozdíly ve výši příspěvků nejsou však až tak propastné a také závisí od velikosti klubu. Víte, s nárůstem počtu dětí souvisí i nárůst tréninkových jednotek a zvýšení nákladů. Jsme na ledě i v květnu a v červnu, a to stojí peníze.
Co se týče snižování příspěvků, je to složité, klub nemá pevně stanovenou a zajištěnou finanční podporu ze strany města, obce, kraje a každý rok musí soutěžit formou grantu o zajištění financí a jejich výši, a nelze dopředu říci, kolik peněz dostanete, proto se plánuje tak nějak za pochodu. Nedávno o této problematice hovořil Jiří Kejval, předseda Českého olympijského výboru v debatě na České televizi – kluby by měly mít jasno a mít na tři roky zaručeny určité finance, ať mohou plánovat. Dnes skončí sezona či kalendářní rok a my nevíme, kolik peněz dostaneme na ten další. Plánování je těžké a dnes říct – snížíme příspěvky – když nevíme, kolik na danou dostaneme, je ošemetné. Municipality představují v našem klubu cca 52% rozpočtu, příspěvky cca 21% a cca 27% rozpočtu musí zajistit klub z reklam, darů a sponzorství. Financování mládežnického sportu obecně není jednoduché a jsme rádi za podporu města Ostravy a za to, že se stát začíná touto problematikou zabývat.
Přesto i daleko menší kluby si mohou dovolit jít s cenou dolů...
Jsou kluby, co dostávají srovnatelně peněz jako my, ale nemají tolik dětí a kategorií jako máme my, a pak nemají ani tolik tréninkových jednotek a utkání a to vše jsou náklady. Stejná výše dotace může v nákladové položce pak představovat 70% - 80% nákladu a v některých případech i 90% pokrytí nákladu. Pak si můžete dovolit snížit výši příspěvku.
Zatímco bez mládeže nelze koncepčně budovat seniorský hokej, nelze se bez toho mužského očekávat kvalitní a motivovaná mládež. Jak s odstupem hodnotíte vystoupení HC RT TORAX Poruba 2011 ve II. lize v posledním ročníku?
Do sezony jsme vstupovali s ambicemi hrát znovu na špici, byť jsme věděli, že velkým adeptem na postup je ambiciozní Frýdek-Místek s vytvořenými prvoligovými podmínkami. Poruba měla třetinový rozpočet Frýdku-Místku. Jejich hráči mohli trénovat dopoledne a v klidu se připravovat na zápas. Je jednoduše rozdíl, když jde hráč ráno do práce, do dvou, do čtyř pracuje, pak rychle přiletí na trénink, odtrénuje a jde se věnovat aspoň chvíli rodině. A na zápas totéž – z práce rovnou na autobus, tři hodiny cesta na a i z utkání a pozdní návrat domů, a ráno zase do práce. Skladba hráčů byla jinde a Frýdek byl dominantní a jednoznačný favorit. Byť, jak jsem říkal, že se porazit dají, pár klubům se to i podařilo, včetně nás. Závěr ale ukázal, že Frýdek svou roli potvrdil a postoupil.
Vstup do soutěže byl poměrně slušný, z deseti utkání dvě porážky, výhra nad do té doby neporaženým Frýdkem a následná dosti rozpačitá třetina soutěže, kde se Porubští propadali tabulkou níže a níže...
S ambicemi hrát na špici nám vyšel úvod, z prvních deseti utkání jsme prohráli jen ve dvou: s Opavou a s Brnem. Pak nastalo období, kdy se prohrálo s Valašským Meziříčím, Moravskými Budějovicemi, doma s Brnem, hrálo se dost střídavě oblačno. Až závěr se nám podařil, stíhací jízda, jež nás vynesla na konečné čtvrté místo. Chybělo málo a dotáhli bychom se na třetí Brno. V letošní sezoně byl Frýdek na špici, pak byla skupina vyrovnaných mančaftů – Vsetín, Brno, Poruba a Hodonín a zdatně sekundovaly Moravské Budějovice. Toto rozložení sil se nakonec potvrdilo i účastí všech v semifinále.
Můžeme hovořit již o začarovaném porubském semifinále?
Chtěli jsme jít ještě dál a prolomit sérii semifinále, ale bohužel jsme opět narazili na postupujícího do I. Ligy. Zápasy byly těžké, ale já si myslím, že Poruba jako taková patří ke špici II. ligy a myslím si, že bychom si finále zasloužili hrát.
Když se vrátíme ke čtvrtfinále – do třetice Hodonín, jaká byla Vaše první reakce?
Pousmáli jsme se a říkali, že do třetice to musí vyjít. Hodonín je kvalitní soupeř a v Hodoníně je vždy příjemná atmosféra.
V rozhodujícím pátém utkání byla Poruba již na lopatkách, prohrávala 1:4 a nic nenasvědčovalo, že se tým zvedne. Přesto se stalo něco nevídaného a bleskurychlý obrat a konečné skóre 8:4 zřejmě reflektovalo morální sílu hráčů, je tomu tak?
Myslím si, že vůle byla. Bylo to v hráčích, chtěli postoupit a myslím si, že výsledek byl spravedlivý. Byli jsme o ten kousíček lepší než Hodonín, nevypadalo to s námi dobře, ale na hokeji je krásné, že prohráváte 1:4 a zápas můžete otočit a vyhrajete nakonec s přehledem. A to se může stát každému, jsem rád, že se to povedlo nám a že jsme postoupili dále.
To zápasy s Frýdkem-Místkem byly již jiné kafé. Dosti nervózní, plné šarvátek i za rozhodnutého stavu, mnohdy až nesmyslně dohrávané souboje, jak jste zápasy prožíval Vy?
Nechci se v tom už pitvat, Frýdek byl tým, který by si měl vše uhrát zcela v pohodě. Naši hráči nechtěli dát kůži zadarmo a šli do zápasů, aby se pokusili Frýdek potrápit. Udělali jsme na ledě maximum, abychom Frýdku semifinále znepříjemnili. Dopadlo to, jak to dopadlo. S Frýdkem jsou vždy vyhrocená utkání ať už v kategoriích dorostu, juniorů či právě mužů. Jedná se o místní derby. K hokeji to patří – nějaká potyčka – zvláště k bojům semifinále. Pro diváky musely být zápasy zajímavé, kluci na ledě nějakou „tu přes hubu“ ustojí, bylo to vidět i v semifinále a finále extraligy. Prostě koření hokeje, které nesmí překročit hranice regulérnosti a fair play, což se možná i někdy trochu stalo, ale na druhou stranu jsou kluci kamarádi, zavolají si, že to bylo při hokeji, a baví se normálně dále.
Před sezonou jste tvrdil, že odchod zkušených borců příliš nezamává s výkonem A-týmu, především pak druhá třetina soutěže tuto domněnku vyvrátila, jak se tým reálně s obměnou vypořádal?
Ke generační výměně muselo dojít a nedá se stále hrát na staré zkušené hráče, hráči jako Luděk Krayzel se těžko nahrazují a prostě jeho kvalita, klid a zkušenost chybějí. Mluvím i o hráčích typu Marek Pavlačka, Adam Červenka, Jakub Hulva či Miroslav Javín, jejichž zkušenosti v určitých utkáních chyběly, zvláště kdy nám chybělo trochu klidu, abychom zápas dotáhli do vítězného konce. Na druhou stranu si hráči, kteří si mysleli, že jsou zkušení a že tým potáhnou, uvědomili, že jim něco hokejového stále chybí. Sezona jim dala spoustu zkušeností, což se projeví snad v dalších letech.
Zaměříme-li se na hodnocení jednotlivých postů, splnila brankářská dvojka Tihlář – Kubáň svou roli?
Podařila se nám vytvořit vyrovnaná dvojice brankářská, která měla za zády mladého kvalitního gólmana. Shodli jsme se, že měl Richard Šrámek dostat více příležitostí, protože v juniorských zápasech předváděl a dokazoval svou výkonnost, a budeme se mu snažit dát letos více příležitostí. První brankářská dvojice byla vyrovnanou dvojicí, oba odchytali svůj druholigový standard. Střídali se pravidelně, Radek Tihlář byl taková jistota a Andreas Kubáň taky nezaostával. Na druhou stránku, když je srovnám s brankáři Frýdku-Místku, byl v určitých momentech vidět rozdíl ve výkonnosti.
Do obrany naopak dorazil svěží vítr v podobě Robina Malého, výkonnostního nárůstu Jana Puškára a celková stabilizace řad, ale nakonec obrana nebyla ne že chloubou, ale stavebním pilířem celku, že?
Obrana byla omlazena, na druhou stranu zůstali zkušení beci Milan Ovšák a Martin Buček, kteří měli mladé hráče podržet. Myslím si ale, že celkově obrana oproti útoku zaostávala a bude chtít do budoucna posílit. Robin Malý odváděl celou sezonu stabilní výkony na vyšší úrovni. Obranu tedy posílíme o zkušené beky, přesněji mluvíme o dvou zkušených becích. Když se bavíme o mladých obráncích, nejvíce překvapil Jan Puškár. Poté, co se uzdravil, odváděl dobré výkony. Jakub Baca představuje do budoucna také určitý potenciál.
Dá se tedy s jistou nadsázkou říci, co prošlo obranou, to na druhé straně dokonale kompenzoval útok a diváky bavil útočný hokej?
V útoku jsme byli od začátku soutěže silní, počet vstřelených branek tomu odpovídá, skončili jsme v této statistice třetí. Personou v útoku byl určitě David Zachar, měl výbornou sezonu a zdárně mu ze začátku sekundovali Aleš Kilnar s Janem Chaloupkou. Dobrý vstup do ročníku měl mladý David Ballner, dával branky, hrál výborně, u tak mladého hráče jsme to ani nečekali. Naopak pomalejší rozjezd měl Vladimír Stejskal, který naopak v závěru v každém utkání bodoval. Vše se náramně doplňovalo, síla v útoku byla.
Řadu otazníků mezi fanoušky vyvolala absence Aleše Kilnara právě na vrchol celého druholigového martyria, co se přesně událo? Zdatně jej nahradil Jakub Gelnar, ale body už první řada jako na běžícím pásu nesbírala...
Aleš Kilnar nedohrál závěr sezony, protože jeho morální vlastnosti a tréninková morálka nebyla zcela ideální. Došlo k nějakým výkyvům a na popud kabiny a trenérů jsme se dohodli, že Aleš závěr sezony nedohraje, nezdál se nám v daný moment takovým přínosem, jak se očekávalo. O tom zda by byl platný, nebo nebyl platný, pomohl či nepomohl, těžko diskutovat. Aleš byl hráč, který byl nejproduktivnější, dával góly, spolu se Zacharem měl nejvíce nahrávek. Na druhou stranu by toto měl být nějaký impuls, myslím si, že Aleš je hráč, který, když si srovná myšlenky v hlavě, má na to hrát extraligu. Nejsem sám, kdo toto říká, řekli to trenéři ve Vítkovicích a i ve Znojmě. Takže má nejvyšší čas se nad sebou a svým přístupem zamyslet, když začne na sobě pracovat, bude hrát výše než jen druhou či první ligu.
A čím bavil v základní části fanoušky David Zachar, nahradil v play-off Vladimír Stejskal, čekal jste také na jeho bodové probuzení už v dřívější fázi ročníku?
Vladimír Stejskal by měl patřit mezi zkušené hráče. Měl pomalejší rozjezd, čekali jsme od něj, že bude hráčem, jenž bude dávat každý zápas branky. Ze začátku se mu to trošku nedařilo, ale před Vánoci se dostal do formy a udržel si ji do samotného závěru. Tam už patřil mezi nejproduktivnější hráče a opory týmu a určitě s ním počítáme pro příští sezonu. Věřím, že i on se připraví tak, aby byl platným hráčem.
Dále se nabízí otázka, proč se na led zřídkakdy dostávala čtvrtá řada, a to i za rozhodnutého stavu? Není účelem, aby dotaz vyzněl pejorativně, ale kupříkladu Jakub Szajter na lavici strávil stejně času, jako nejvytíženější hráči na ledě...
Je to věcí trenéra a sestavu vždy určuje trenér. Ne vždy jsme do zápasu šli se čtyřmi pětkami, nemáme tak široký kádr. Disponovali jsme čtyřmi útočnými řadami a jedním útočníkem navíc, když tedy došlo ke zranění, pětky nešlo poskládat. Uvedu na příkladu Davida Sysaly, který se dostal do výborné formy, jenže si utrhl koleno a nebyl schopen hrát, k tomu vždy přibylo nějaké zranění nebo nemoc, vše se odvíjelo počtem hráčů a i početnou marodkou. Od Jakuba Szajtera jsme možná čekali trochu více, začátek sezony mu ne úplně vyšel, a nedostával tolik příležitosti, aby trenérovi prokázal, že do základu patří. V závěru i díky zraněním a nemocem příležitost dostal a v play-off prokázal, že je bojovný hráč, čímž si i řekl o místo do sestavy pro příští sezonu. Co se týče mladých hráčů Ballnera, Sysaly či Gelnara, dostávali dost příležitostí, samozřejmě Gelnar od půlky sezony, ale pak se toho chopil a svou bojovností a nasazením si řekl o místo v sestavě. Všichni jsou hrozně šikovní a hlavně fajn kluci, kteří chtějí na sobě pracovat a trénovat, takže tým bude zase kvalitnější a lepší.
A pak se nabízí zapojení juniorů HC RT TORAX Poruba, Patrik Gola s Jonášem Mládkem ve své kategorii táhli tým, s áčkem procestovali destinace typu Břeclav, ale na led se dostal právě jen prvně zmiňovaný na několik málo minut. Je propast hráčů ligy juniorů vůči hráčům II. ligy opravdu tak markantní?
Vše se odvíjí od juniorky samotné – jedinou motivací pro kluky byl možný postup do extraligy či zapojení do "A" mužstva. Hráči nejsou placení, hrají při škole či při práci. Měli by si však uvědomit, že v hierarchii nahoře je A-mužstvo a že by se do něj mohli dostat. Myslím si, že u nás dostávají dost příležitostí hráči juniorské kategorie a vždy se nějak uplatní. Šanci dostanou skoro všichni a buď tu šanci využijí, nebo ne. Mě osobně a ani trenéra juniorky nepřesvědčili tito hráči, že se vůbec chtějí poprat o místo v sestavě mužů a to nejen svými výkony, ale i přístupem. Říkal jsem jim několikrát, že se nechodím na zápasy juniorky dívat, protože hrají krásný hokej – to už dávno nehrají, možná před dvěma, třemi lety měla liga juniorů úroveň. Nyní šla hodně dolů jak nasazením, tak výkonností. Hráčům bylo umožněno, aby se poprali o místo v sestavě a aby v zápasech ligy juniorů dokázali, že do II. ligy patří. V tom mě nepřesvědčili.
Nabízí se pak nerudovská otázka: Kam s nimi?
Vše je o šanci, aby ji vůbec dostali. Ale také o tom, aby si jednotlivý chlapec uvědomil, že může dostat jednu či dvě a že třetí či čtvrtou dostat už nemusí, čímž se bohužel zařadí do davu neúspěšných. Když už tedy šanci dostanou, musí ji maximálně využít, další už přijít nemusí. A o tom to je, to si kluci neuvědomují. Nyní skončila sezona a hráči ročníku 1995 končí v juniorské kategorii. Dohodli jsme se s trenéry, že všichni dostanou šanci zapojit se do přípravy A-týmu a bude jenom na nich, jak s tím naloží, jak se připraví a jak prokáží v průběhu měsíce července, srpna a na ledě v přátelských utkáních, že si místo zaslouží. Dveře budou mít otevřené.
Zdaleka ještě nezačal nový ročník a jména posil je na přelomu měsíců dubna a května nemožné jakkoliv prozrazovat, nabízí se tedy přesně opačná otázka – můžete s jistotou říci, kterého hráče porubští příznivci další rok už neuvidí, například z důvodu, že ukončil kariéru?
Nikdo takový, který by řekl, že končí, není a my jsme také nikomu neřekli, že končí. Do přípravy chceme vzít co nejvíce hráčů a to včetně posil. Snažíme se nechat kádr, který soutěž dohrával, ať se o místo popere. Kostru už máme danou, v hráčích, se kterými počítáme na sto procent, máme také jasno. Můžu prozradit, že chceme, aby z příchozích zůstal Stejskal s Malým, a samozřejmě chceme dát šanci mladým. Jelikož byla vyhlášena úzká spolupráce s Vítkovicemi, že se v Porubě objeví pár hráčů vítkovického kádru ať již juniorského, nebo i seniorského. Vše se teprve bude ladit.
Model soutěže tedy zůstane? V televizním rozhovoru jste zmínil plán ČSLH rozdělit soutěž na čtyři skupiny po osmi s hracími dny jen o sobotách. Na jednu stranu je to pochopitelné, ve II. lize je přes třicet celků a snad jen hrstka moravských a výjimečně několik v Čechách má postupové ambice, drtivá většina spíše živoří a hraje jen pro zábavu. Jak z bludného kruhu ven, dokázal byste gordický uzel přeseknout?
České kluby chtěly vzhledem k nákladům a nákladnosti soutěže a časové náročnosti omezit či rozdělit ligu na čtyři skupiny po osmi a hrát jen o sobotách, následně nějak propojit skupiny, že by se nasbíralo do třiceti utkání. Což si myslím, že jen na II. ligu nesmysl, protože stále se jedná o třetí nejvyšší soutěž, hráči za účast v ní pobírají určité prémie a peníze. Hraje se pro diváky a je nesmysl, aby se v Porubě či na Vsetíně mohlo přijít podívat na hokej dvakrát za měsíc. Myslím si, že se druhá liga musí hrát dvakrát týdně, jinak ztratíme diváky. Soutěž by tedy měla zůstat ve stejných dimenzích, jako bylo v loňské sezoně a postupivší Frýdek nahradí sestupující Šumperk. Na Moravě by měla mít soutěž stále stejnou kvalitu o čtyřiačtyřiceti zápasech v základní části s následným play-off.
Apelujeme také, aby se už vyhlásilo na další sezonu rozdělení I. ligy na moravskou a na českou skupinu s určitou formou vzájemné konfrontace. Už tak je v I. lize dost moravských klubů, dokonce i mezi tamějšími týmy jsou signály, aby se takto hrálo. Jednak by se snížily náklady a za druhé by byla vyšší atraktivnost. Představa prvoligových týmů Havířova, Prostějova, Přerova, Vsetína, Poruby, Jihlavy, Třebíče a Frýdku-Místku dává tušit velice kvalitní soutěži.
Jenže ve II. lize jsou celky typu Karviná či Břeclav, které jsou rády za každou korunu a finanční krach může být při současném cestovatelském modulu otázkou několika málo let, musí zřejmě dojít ke kompromisu?
Hokej se odvíjí od peněz, čím více má peněz, tím více si může dovolit kvalitnější hráče, kvalitnější trénink a lepší podmínky. Od všech těchto aspektů se odvíjí výkon na ledě. Pár klubů je zabezpečeno pro kvalitnější hokej. Pak je dost těch, které jej vedou ryze na amatérské bázi a snaží se vylepšit finanční podmínky, a je otázkou, zda se jim to podaří. Jak jsem již řekl, má-li někdo o dvě třetiny vyšší rozpočet, těžko se mu dá konkurovat. Totéž se dá říci směrem dolů.
Vsetínské vedení se oficiálně vyjádřilo, kdyby se II. liga hrála ekonomickou cestou čtyř skupin po osmi účastnících, že zvažují vstup do Polska či na Slovensko. Nepohrávali jste si také s podobnými myšlenkami?
My už jsme dokonce domluveni – v Polsku je o nás zájem, chtějí, ať hrajeme polskou extraligu. Hodně jsme se touto myšlenkou zabývali a byli rozhodnuti, že půjdeme do Polska hrát, záleželo by také na legislativě českého svazu, zda by nám to umožnili. Nápad tedy byl, realizoval se a rozhodovali jsme se, zda do toho jít. Vzhledem k tomu, že se nyní situace trochu změnila a je předjednáno, že by druholigová soutěž měla být zachována ve stejných dimenzích s možností rozšíření I. ligy, rozhodli jsme se, že budeme hrát II. ligu. Pokud by k tomu nedošlo, vrátíme se k myšlence polské extraligy zpátky, protože si myslím, že by to bylo pro diváka zajímavější, přitáhla by více lidí, byla by kvalitnější a byla hlavně přínosná.
Takže stále je možné, že místo do Břeclavi bude Poruba zajíždět od září například do Krakova?
Pokud by se dohodl model čtyř skupin po osmi s hracími dny jen o sobotách, v každém případě bychom hráli polskou extraligu, tedy pokud by to česká legislativa umožnila...
Na to, že je II. liga polo- až plně-amatérskou soutěží, nemají hráči vesměs žádné volné víkendy, k tomu každý den po práci na ledě, nelze alespoň z lidského hlediska změnit model soutěže tak, aby alespoň jednou za čas měli chvíli na svou rodinu?
To je opravdu těžké, když se začne hrát někdy kolem 15. září při intenzitě čtyřiceti čtyř kol navíc s vánoční přestávkou, pak se těžko harmonogram napasovává. Navíc je vše podmíněno ukončením základní části na konci února v návaznosti na play-off, kvalifikačních bojů,... Moc prostoru nezbývá, při modelu dvanácti celků a čtyř vzájemných utkání se bavíme o maximálně třech volných sobotách za sezonu. Možná je otázkou, zda nezačít ligu dříve, nebo nezvolit jednou za čas tři zápasy v týdnu. Vše je stejně o rozlosování a o domluvě klubů.
A celé to završí vyřazovací boje ve zběsilém tempu, kdy hráče čeká nekonečný kolotoč práce a zápasů s minimální možností regenerace. Jsou vůbec hráči na této úrovni stavěni hrát zápasy co dva dny i dva měsíce v kuse?
Já kluky obdivuji, je to oběť, ráno vstávat do práce, do autobusu, odehrát zápas, ráno práce, trénink, odehrát zápas a pořád pod tlakem. Obdivuji, že to vůbec zvládají a jsou schopní takto hrát. Na druhou stranu to je play-off, vyvrcholení, zápasy na krev a jen ti silní to zvládnou a přežijí. Kdo má natrénováno a má odolné jedince, zvládne souboje lépe než ti, kteří natrénováno nemají. Určitě by bylo lepší odehrát zápas, dva dny volno, zápas, dva dny volno, ale časový prostor prostě není.
Otázka na závěr – jaké máte s A-týmem cíle pro následující ročník?
Obecně chceme hrát na špici, patřit k lepším atraktivním týmům a prezentovat se útočným hokejem se spoustou branek.
