SLEDUJTE ONLINE:
A-tým:
18.10. 18:00 Poruba – Valašské Meziříčí
MDO: 21.10. 13:30 Poruba – Vítkovice
Dnešní generaci by neuškodilo mít více pokory! Říká Petr Rambousek

Dnešní generaci by neuškodilo mít více pokory! Říká Petr Rambousek

P. Rambousek, G. Juříková, 15.6.2017
Nejeden úspěšný hokejista v rozhovorech podotkne, že měl ve své kariéře štěstí na trenéry. Hlavně v žákovském věku, kdy se buduje láska a oddanost k danému sportu. Jak se podařilo vzbudit nadšení, kolektivní myšlení a soužití v kabině v hokejistech porubských ročníků 2003 a 2004 zjistíte v hodnocení sezóny samotným trenérem Petrem Rambouskem.

Sezónu hodnotím kladně a jako úspěšnou. S výsledky jsme s asistentem Markem Šinalem spokojeni. Snažili jsme se oběma týmům vštěpit věci, které jsme si mysleli, že jim chybí. Lední hokej je kolektivní hra a úspěch či neúspěch je zpravidla dílem celého družstva. Ročník 2004 nastupoval prakticky ve všech utkáních na tři útoky a dvě obrany, protože šikovní kluci hráli za vyšší ročník. To samé platilo o ročníku 2003, kde dva hráči pravidelně nastupovali za mladší dorost v Extralize. Obě mužstva se výrazně zlepšila v bruslení a hlavně v herním pojetí, začali chápat smysl této hry. Chtěli jsme po hráčích, aby šli na maximum v každém tréninku, a pak to přenášeli do utkání. „Hráči musí mít vůli, obětavost, touhu po vítězství a vnitřní motivaci. Je třeba s nimi neustále pracovat, nezatracovat je jako to někteří trenéři dělají. A hlavně jim dát prostor a to všem, ale opravdu všem!“

HODNOCENÍ JEDNOTLIVÝCH POSTŮ
Brankáři:
Všichni si zachytali lehká i těžká utkání a prakticky pravidelně se v brankovišti střídali. Podávali průměrné, někdy nadprůměrné výkony a s jejich přístupem jsme spokojeni. Velké poděkování patří trenérovi Petru Bolkovi, který se jim 100% věnoval. Vzhledem k současnému trendu v ledním hokeji je kvalitní trenér brankářů, nedílnou ba nepostradatelnou součástí realizačního týmu.

Obránci:
Vývoj a trend některých trenérů je takový, že učí obránce především odpalovat kotouče. My jsme po obráncích chtěli, aby tvořili hru, byli kreativní a to i za cenu, že budeme inkasovat.
Aby se uvolnil potenciál kreativního obránce, aby se uvolnilo to nejlepší, co v sobě má, aby dokázal ze sebe vydat to nejlepší, musí se koučovat. Prokázat důvěru v těchto případech a vyzdvihovat potenciál a sebedůvěru daného hráče.

Útočníci:
Po útočnících jsme chtěli, aby šli do brány a byli agresivní a důrazní v předbrankovém prostoru. Dále pak na kombinační hru, individuální průnik do pásma bez ztráty kotouče na útočné modré čáře. Učili jsme je hru dvou napadajících útočníků s třetím libovolným hráčem na vrcholu (vysoký hráč). Po ztrátě kotouče pak ihned aktivní napadání, čili forčekink, za neustálého tlaku na kotouč. Učili jsme je ve hře necouvat, soupeře dobruslovat, čili bekčekink a vytlačovat protihráče k mantinelu.

Obecně je u obou postů potřeba zapracovat na obranné činnosti za rovnovážné situace jeden na jednoho, dva na dva nebo tři na tři. V útočné činnosti dokázat podpořit hráče ke kreativnímu řešení situace jeden na jednoho, nebát se přejít přes protihráče a vytvořit tak přečíslení. Co nejvíce podporovat myšlení, kreativitu, sebedůvěru a obětavost i za cenu, že hráč přijde o kotouč.

Během sezóny docházelo cíleně k časté výměně postů, aby si hráči zkusili hru na jiné pozici než je jim vlastní. Cílem tohoto schématu bylo naučit hráče chápat hru nejen ze svého herního postu, tedy buď obránce, nebo útočník, aby samotný hráč zažil herní situace i z opačného pohledu a tím se naučil chápat hru jako celek.

Hodně času a úsilí jsme s asistentem Šinalem museli věnovat dětem mimo led, protože jejich kolektivní sociální chování nebylo v pořádku, jak v kabině mezi sebou, tak vůči trenérům. Z našeho pohledu byly děti na začátku sezóny v této oblasti zanedbané. Neznaly úctu k spoluhráči, jejich chování v kabině bylo nepatřičné, provázené vulgarismy a neschopností, či nechuti spolupracovat.
Nastavení klíčových kompetencí a náročná práce během roku naučily děti vážit si jeden druhého, podpořit se navzájem a ke konci sezóny se začala takto nastavená pravidla projevovat v jejich chování. A to nejen na ledě, tak mimo něj. Hráči mezi sebou komunikovali v kladných i záporných věcech, řešili nastalé situace a postupně vypuzovali negativní interpersonální jevy.
Přenos těchto faktorů do sportovní části nás nenechalo na pochybách, že takto nastavená pravidla a pedagogická práce je nedílnou součásti výchovy mladých talentů.

Závěrem bych chtěl říct, že bojuje celý kolektiv, ale jednotlivci a osobnosti rozhodují a těch jsme měli v týmech velmi málo. Zápasy mohou ovlivnit pouze hráči na ploše, a pokud to nějaký borec vypustí, tak na to doplatí celý tým a potažmo celý klub. Kdo vyčníval a kdo zklamal? „To vědí sami hráči!“ Dnešní generaci by neuškodilo více pokory! Všichni mají spoustu řečí, do hokeje se pletou rodiče, kteří škodí nejen svému dítěti, ale i hokeji.
Když to hráčům nejde a mladý hráč se dostane pod tlak, většinou nastoupí rodiče a prohlásí: „Buď bude hrát, nebo jdeme jinam!“ Místo toho, aby hráč na sobě začal více pracovat a vzal vinu na sebe, když mu hra nejde, volí raději jednodušší cestu přes rodiče a agenty.

Děti jsou dneska velmi akcelerované, rodiče a trenéři tlačí hlavně na výsledky, což je obrovský problém. Málo se respektují růstové křivky, kdy dítě dozrává. Děti potřebují dostat klid, aby si hrály, dělaly další sporty a vzdělávaly se. Aby se naučili vítězit hráči a ne aby je trenéři do vítězství tlačili. Trenéři – výsledkáři v konečném důsledku děti zabíjejí. Tzv. urychlené děti pak bývají náchylné ke zraněním.

Bývalí hráči měli jednu důležitou vlastnost – vážili si toho, že mohou hrát, chtěli hrát a aby mohli hrát, museli a chtěli být lepší než ostatní.

Wayne Gretzky – nejlepší hráč historie NHL
„Malý hokejista bude rád chodit na trénink pouze v případě, že to bude absolutní zábava. A tak to bylo u mě.“
Mats Sundin – olympijský vítěz a trojnásobný mistr světa
„Nejdůležitější je mít radost ze hry. Hrát si nehledě na věk. Nebojte se snít. Nebuďte jednostranní. Žijte v přítomnosti. Elitářství, až od 17 let!“
Peter Forsberg – švédská legenda a člen Triple Gold Clubu
„Rodiče! Dělejte vše pro dítě, držte je u více sportů! Nestresujte je!“
Martin Ručinský – trojnásobný mistr světa
„Hráč musí hokej milovat, mít zápal a bavit se tím. Mladý hokejista musí dělat i jiné sporty.“
Jakub Voráček – útočník Philadelphie Flyers
„Je důležité, když je dítě ještě ve vývoji, aby dělalo co nejvíce sportů.“

Úplným závěrem bych chtěl poděkovat všem trenérům, kteří se podíleli na tréninkových jednotkách ročníků 2003 a 2004. Jmenovitě Petr Bolek, Petr Trojan, Miroslav Bahník, Karel Suchánek, Marek Pavlačka, dále v předzávodním období pomáhali Tomáš Sršeň, Květoslav Foltýn, Jiří Trembáč, Mojmír Kotas, Bronislav Kromka a hráč z juniorky Patrik Gola a Marek Smrčka.
Hlavní poděkování patří trenéru Marku Šinalovi, který se mnou a oběma ročníky strávil nejvíce času na ledě. Děkuji za jeho profesionální přístup k hráčům a to nejen na ledě, ale i na střídačce a v kabině. Já osobně jsem byl s jeho přístupem na výsost spokojený.
Nemůžu opomenout také vedoucí družstev. V osmé třídě Jaroslav Landecký a v sedmé třídě Pavel Petruška. Jsou to chlapi na správných místech a byla s nimi parádní spolupráce. Nutno také podotknout, že bez těchto lidí, kteří hokeji věnují téměř všechen svůj volný čas a bezúplatně, se nelze obejít.