Byla to těžká série, chválí houževnaté Bobry Aleš Flašar. Draky si do finále nepřál

Byla to těžká série, chválí houževnaté Bobry Aleš Flašar. Draky si do finále nepřál

René Chyla, 23.03.2018
Porubští hokejisté se do finálové série pořádně nadřeli, Bobry dokázali zlomit až v závěrečném pátém duelu a po výhře 6:3 mohli slavit po roce znovu postup do finále. Zatímco před rokem byl favorit jasně dán, letos tomu bude jinak. HC RT TORAX vletí v neděli na šumperské Draky, kteří vyřadili našlapaný kádr Drtičů a které ještě v minulé sezoně vedl současný trenér porubského A-týmu Aleš Flašar. Právě tato ikona se zatím jako jediná může pyšnit něčím výjimečným, co mu už nikdo neodpáře. Aleš Flašar totiž jakožto kouč dokázal Porubu dotáhnout v roce 2004 zatím k jedinému postupu do první ligy. Povede se mu to i letos?

Aleš Flašar po zápase, v němž HC RT TORAX urval výhru a postup do finále, potřeboval pár chvilek na to, aby si vůbec uvědomil, že to Poruba znovu dokázala, a aby ze sebe alespoň na chvíli setřásl čerstvé emoce. „Dřina, dřina, dřina,“ oddechuje s úlevou hlavní kouč. „Valašské Meziříčí hrálo silový hokej s velmi dobře zajištěné obrany a s kvalitním brankářem. My jsme na to naráželi, už minulý zápas jsme na to naráželi. Kluky jsme v pátém zápase ale nabádali od začátku, ať do toho jdou, ať se tlačí do střel. Hráli ale tak, jak jsme jim naordinovali. Pak to začalo padat, důrazem do branky jsme vybojovali první tři góly a to byl rozhodující moment. Když jsme se dostali do vedení, tak jsme dostali trošku klid do hokejek a měli jsem víc ze hry,“ usmívá se třiapadesátiletý funkcionář.

Bobři přitom nebyli daleko od senzace, v RT TORAX ARENĚ vedli ještě krátce po polovině základní hrací doby 1:0 a nic nenasvědčovalo zvratu. „Nedá se říct, že by první polovina zápasu nebyla dle našich představ. Bylo to rozhodující utkání, nervozita pracuje. Dostali jsme blbý první gól, kluky to sráželo k zemi, přeci jen jsme nedali gól de facto osmdesát minut. Nabádali jsme je, ať hrají v klidu, že to musí přijít, ať jsou trpěliví, nechtějí to strhnout a hrají pořád zodpovědně zezadu. Oni v tom tedy pokračovali a po první druhé brance to z nich spadlo a párkrát jsme to tam trefili,“ pokračuje. Porubští hokejisté se uklidnili třemi góly v rozmezí 97 sekund, což pochopitelně dostalo domácí publikum do varu.

Semifinálová série s Valašským Meziříčím byla pořádně od začátku vyhrocená, v úvodních čtyřech zápasech padlo neuvěřitelných 239 trestných minut, poslední zápas ale jako kdyby se ani nehrál. Dva dvouminutové tresty, po jednom na každé straně. „Pravda, my měli jednoho vyloučeného, z jejich strany bylo taky jediné, ale to už byl konec zápasu, takže my jsme vlastně neměli jedinou přesilovku. Trošku jsme na to čekali, nacvičovali jsme je, chtěli jsme je překvapit, ale bohužel jsme neměli šanci. Věřil jsem za stavu 0:1, že se na přesilovce zvedneme a že nějaká musí přijít a branka z toho spadne, ale nepřišla. Naštěstí jsme dali góly z něčeho jiného,“ znovu si oddechuje.

„Čekali jsme ale, že to bude nesmírně těžká série. My jsme se s nimi trápili od začátku sezony, Valašské Meziříčí navíc doplnilo v průběhu sezony kádr o další hráče a kvalitního brankáře, ten je pořád držel. Čekali jsme, že to bude opravdu náročné. Možná jsme trošku doufali, že to urveme ve Valašském Meziříčí, tam to ale bylo o první brance. Pak to bylo těžké, ale zvládli jsme to aspoň v posledním zápase,“ srší radostí. „K základní části se ani nechci vracet, protože to bylo devastování soutěže hrát s někým sedmkrát. My jsme měli tu nevýhodu, že každý se chtěl na nás vytáhnout. Bobři u nás vyhráli, pak jeli do Hodonína a dostali sedmičku, protože pro ně byl asi základ hlavně porazit Porubu. Nás to stálo hodně sil a jak jsem již říkal, oni hrají silový hokej. Vždycky se na nás vyhecovali, kluci navíc věděli, že jde jen o tři body a ne jako v tomto případě o život. Sedmkrát hrát, to je opravdu strašné. Nedá se říct, že by nám nevyhovovali, ale nachytali nás vždycky na švestkách, na hruškách,“ směje se po dvanácti vzájemných duelech s Bobry v letošní sezoně.

A co onen pověstný kámen, který všem Porubákům spadl po závěrečné siréně? „Kdybych řekl, že mi žádný kámen ze srdce nespadl, tak bych asi lhal, byla to těžká a vyhrocená série. Osobně tohle mám rád, ale jako hráč jsem to měl ještě raději, jelikož tomu můžete pomoct na ledě, na lavičce jste prostě ...,“ hledá slova ostravský bouřlivák. „Naštěstí jsme tam dva s Tomášem, takže víc hlav, víc rozumu, můžeme se o vše podělit a ve dvou se daleko líp pracuje. Za to Tomášovi patří velký dík. Něco vám uteče, když koučujete, máte tam parťáka, který vám s tím hned pomůže a to je super. Kámen mi spadl, ale věřil jsem a kluky jsme nabádali, aby si vůbec nepřipouštěli, že by mohl být konec sezony,“ hodnotí spolupráci s již stálou trenérskou akvizicí v porubském klubu Tomášem Sršněm.

Spolu s postupovými oslavami ale dorazila do Ostravy poněkud nečekaná zpráva z jihu Moravy. Hodonín potřetí v sezoně nedal Drakům gól a tvrdě na to doplatil. Drtiči jsou bez finále, tam totiž jako soupeř Poruby míří Šumperk, se kterým mají za sebou Ostravané letos již devět konfrontací. „Upřímně jsem si přál Hodonín, abych se přiznal. Šumperk má velice vyzrálý tým, kvalitní hráče. Trošku to oslavíme, ale v pátek už začneme přemýšlet, jak na ně, protože to bude znovu těžké. Budeme dělat vše proto, abychom to zvládli. Šumperk je doma nebezpečný, ale taky je zranitelný, my jsme tam dokázali vyhrát. Myslím, že to bude o momentální síle, štěstí, formě, více faktorů se musí sejít. Jsou to dva vyrovnané týmy a kdo bude mít víc štěstí a víc se mu poskládají faktorky k sobě, tak sérii vyhraje,“ hlásí šibalsky.

Aleš Flašar, jak již bylo řečeno, ještě v loňské sezoně trénoval právě Draky a z jejich střídačky zamířil tam, kde se mu povedl dosavadní největší úspěch trenérské kariéry. „Já se určitě těším, znám tam ty kluky. Těším se také na to, jak mi tam zase ti diváci budou nadávat do ko*otů a všechno a jak zapomenou na to, jakou tam člověk udělal práci. Oni jsou v tomhle trošku nevděční, takže já si z toho hlavu nelámu. Samozřejmě to bude pro mě série, že bych ji chtěl vyhrát, ale vyhraje sport a věřím, že na konci série budeme mít my ruce nahoru, ale jak říkám, čeká nás těžká práce a stát se může všechno,“ uzavírá ambiciózní kouč.