Moc bych si přál, aby zimák praskal ve švech, dí Lukáš Endál
Ještě nedávno jste se mohl radovat z postupu mezi extraligovou elitu, nyní se již hlásíte do služeb trenérů Výborného, Janečka a Pavlačky, jak se zrodil Váš přestup právě do ostravské Poruby?
„Odpověď je jednoduchá, v Českých Budějovicích jsem již nepokračoval a byl jsem v kontaktu s Pavlem Hinnerem, se kterým jsou velice dobré jak jednání, tak komunikace. Vše, co jsme si řekli a co jsme si domluvili, mi sedělo, a tak jsem kývl na nabídku, v kostce se takto zrodil můj přestup. Zájem Poruby byl velký, vize a vše, co jsme si řekli a povídali, mě zaujalo. A už se moc těším!“
Ucházela se o Vás Poruba poprvé, nebo jste s vedením HC RT TORAX déle v kontaktu?
„Už dříve jsem byl osloven, jsme delší dobu v kontaktu – vždy, když jsem neměl smlouvu, projevil se přes agenta zájem.“
Jdete do velké neznámé nebo ze současného kádru Poruby někoho znáte?
„Osobně znám nejvíce Marka Sikoru a to z postupové sezóny v Chomutovu. Taky znám hodně Filipa Dundáčka, jako já je z Havlíčkova Brodu, coby soupeře znám Honzu Káňu, s jeho bráchou Tomášem jsem hrál. Vesměs jsou v týmu noví kluci, které znám ze zápasů, hrajeme proti sobě a o sobě toho dost víme.“
Ostrava je i v dnešní době stále známo spíše jako Černé město, zavítal jste do ní někdy i mimo zápasy?
„Ostravu znám díky seriálu Místo činu: Ostrava, obecně mám rád kriminálky, ale město poznám, až budu fakticky v Ostravě. Rád si dělám obrázek na vše sám, takže jestli někdo říká o Ostravě, že je černá, nedám na názory druhých. A to i v životě obecně – pokud mi někdo řekne, že je někdy takový a makový, nebo dokonce, že je něco špatně, nedám na tyto názory. Do Ostravy se určitě těším, jen mě mrzí, že se se ženou letos nepodíváme na Colours. Obecně máme rádi festivaly, pravidelně jezdíme na Sázava fest u Havlíčkova Brodu, ale situace tomu chce jinak. Tak věřím, že alespoň v Ostravě poznám významné hudebníky regionu, například Richarda Krajča. A nejen to, rád se podívám na hokejové Vítkovice, samozřejmě na Baník na fotbal. Vše mě zajímá, město má co říci a rád jej poznám.“
Už při prvním oslovení jste vyjádřil přání získat co nejvíce fanoušků do tribun, co se musí stát, aby i Poruba mohla o sobě říci, že je opravdu žádaná i mezi lidmi a že obstojí v těžké městské konkurenci?
„Myslím si, že je momentálně konkurence velká. Ale pokud se daří ve sportu, což Poruba od postupu dělá rok od roku lépe a vše stále posouvá, získá tím i fanoušky. Velmi mě zaujala vize pana Hinnera a vážím si, že můžu do Poruby jít, že měl o mě takový zájem. Když budou výsledky a námi aplikovaná hra bude na úrovni, diváky do tribun dostaneme. Samozřejmě musí celý tým šlapat, když se daří klubu, více se o něm píše, k tomu připočteme náš profesionální přístup, věřím, že i výsledky budou nahrávat. Věřím, že bude super parta. Já chci vždy uspět, chci mít dlouhou sezónu, věřím ve velký úspěch a už jen tím diváky nalákáme.“
I tak to má Poruba s fanouškovskou základnou stále těžší, ve městě působí Vítkovice a možnost vidět atraktivní extraligové soupeře je přeci jen znát…
„Určitě bych to nestavěl na tom, že je ve městě rivalita – nerivalita. Jsme sousední týmy, i ve švédském Stockholmu to funguje, a to hrají v jedné hale dva kluby! Přesto chodí lidi, vše závisí na profi přístupu, na etice, jak se prezentujeme na ledě, jak klub prodáváme. Divácká podpora je pro hráče vždy důležitá a my pro diváky uděláme maximum.“
Foto, které vyjadřuje baráž Lukáše Endála v dresu Havlíčkova Brodu s Porubou
Dotazy fanoušků HC RT TORAX Poruba 2011
Dominik Březný: Já bych měl dotazů hned několik. Jak vzpomínáte na rozhodující barážové utkání s Porubou? S tím se pojí i druhý dotaz, jaká je atmosféra v týmu, který dva roky zůstane o gól před branami 1. ligy? Co Vás nejvíce přesvědčilo, abyste kývl na nabídku Poruby? Nebyl ve hře i návrat do Havlíčkova Brodu a vybojovat konečně postup? A na závěr otázka záludná a „na tělo“, cenil byste si víc postup s Porubou do extraligy (hypoteticky) nebo postup s Brodem do 1. ligy? (Pozn. Dotaz spojen i obdobným od بافل مورافشيك)
„Budu odpovídat postupně. Na působení v Havlíčkově Brodu si vzpomínám velmi dobře, vrátilo mě to zpátky do hokeje. Měl jsem už dost hokeje, ale v Brodě byli dobří hráči, měli vizi. Hokej mě začal bavit, já začal víc a víc trénovat, navíc se dostavila možnost hrát o postup se Vsetínem. Všichni jsme chtěli, ale nepodařilo se, bylo to strašně těžko. Druhý rok s Porubou mě bude mrzet celý život. Pro mě obrovské zklamání, že jsem nepostoupil s Brodem a jako bych snad ani neměl s ním postoupit. Pocity byly strašné, nebyl snad nikdo, kdo by věřil, že nepostoupíme. Doma stačilo vyhrát o potřebný rozdíl, a my sice vyhráli, ale… Poslední zápas, navíc doma a nebyl úspěch. Byl jsem strašně zklamaný, každého to bude trápit, poslední zápas byl pro nás krutý.
Atmosféra… Jednou o tři a jednou o gól, ještě první rok jsme nepostup nebrali tak hrozně, ale druhý rok to bylo strašné. Nikomu bych to nepřál – kdo hraje s ambicemi, a ještě v mateřském týmu… Osobní zklamání.
Abych se rozhodl pro Porubu, přesvědčil mě pan Hinner, jeho vize, ambice, ale i celkový zájem a ambice klubu, jak se mnou jednají a komunikují.
Návrat domů jsem ještě neřešil, dokud bude zajímavá nabídka a budu moci jít do týmu s ambicemi, kde se chce úspěch a kde to bude mít smysl, budu pokračovat. Když už tyto příležitosti nebudou, vrátím se do Brodu, letos návrat pan Hinner určitě předčil. Ale nevylučuji návrat.
To je těžká otázka, už jsem nad ní přemýšlel, ale nevím, jak odpovědět. Dvakrát jsem postupoval do extraligy – s Chomutovem a s Českými Budějovicemi. Všeho si vážím hodně, vždy je postup krásný – ať už s Porubou či mateřským klubem. Každý sportovní úspěch je skvělý, obětujete tolik dřiny, takže nelze porovnávat, sportovce žene motivace a jít si za cílem.“
Jiří Procházka: Omlouvám se, že tykám: Kdyby se tě, Lukáši, po baráži s Porubou někdo zeptal, zdali by sis někdy rád zahrál za Porubu, ťukal by sis na čelo? Myslíš si, že by byla úderná lajna Endál – Kanko – Káňa? A jak to máš s dojížděním?
„Asi bych si neťukal, hokej je specifický. Často vás hokejové kroky vedou a vy nevíte kam. Někdy se objevíme tam, kde bychom to čekali nejméně. Myslím, že koukal do budoucnosti.
Otázka složení formací je na trenéry, ti určují sestavu. Jestli se tak stane, nemohu říct, jak nás poskládají.
Dojíždění bude složitější, nechci to zatím řešit, ale až nastane. Do Ostravy jdu kvůli hokeji, což je důležité, s rodinou jsme to zvládli kdekoliv. A zvládneme i v Ostravě, holky budou za mnou jezdit, případně já za nimi, vše na základě losu. Zatím jsme to vždy zvládli, přes léto otázku neřeším, jelikož mám individuální plán.“
Adam Sirý: Měl bych otázku, jak se vám líbí Ostrava-Poruba a jak vnímáte, že hrajete právě v Porubě? Děkuji.
„Porubu jsem prozatím nepoznal, jen zimák a jeho okolí. Porubský zimák je krásný zimák, líbí se mi. Zázemí je krásné, a to nejen na úrovni ligy. Až budu domácí, řeknu více, Ostravu tedy teprve poznám a zimák je malý a útulný, ještě aby praskal ve švech, to bych si moc přál.“
